Minirecenze: An Enchantment of Ravens od Margaret Rogersonové

☆☆☆ 

Autor: Margaret Rogerson

Název:  An Enchantment of Ravens

Nakladatelství: Margaret K. McElderry Books

Rok vydání: 2017

Počet stran: 300

Nejlepší na celé knize je nádherná obálka. Obsah už tak dobrý bohužel není.

Ohledně téhle knížky byl hrozný povyk - ne tolik jako okolo Caravalu, ale dost podobně. A proč by nebyl? Jsou tam víly, podzim, umění, magie a obálku namalovala Charlie Bowater - kdo by to nechtěl? Nebudu tvrdit, že to byla naprostá katastrofa, to ne, ale za ten rozruch to rozhodně nestojí. 

Isobel je nejnadanější malířkou ve vesnici (kde panuje věčné léto) a proto jí chodí navštěvovat i víly ze všech koutů země. Jednou se k ní takhle dostane i podzimní vílí princ Rook a ona udělá něco, co neměla. Namalovala ho tak, jak ho viděla - i s lidskými emocemi v očích. Což neměla, víly totiž city nemají a to Rooka málem stálo jeho život i pozici u něj na podzimním dvoře. Proto se pro ni vrací a unáší jí, aby to všechno napravila.

Pořád to zní skvěle, že?

Největší problém je asi v tom, že tahle knížka má jen 300 stran a to je strašně málo. Nedá se tam nic pořádně rozvést. Je tam stockholmský syndrom a pak insta love. Celá romantická linka pak byla předvídatelná a hlavně hrozně.. suchá. Nezajímavá. Střídaly se nudné části, kde se nic moc nedělo s částmi, kde bylo až moc akce, kde se toho stalo hrozně moc.

Konec mě zklamal asi nejvíce. Zbývalo asi dvacet stránek, velký nepřátelský bos byl pořád na živu a všechny informace ještě nebyly ani napůl vyřčené. Takže samozřejmě to bylo uspěchané a vlastně ani to, jako to celé bylo zakončené se mi nelíbilo.

Tohle je přesně knížka, co má potenciál, ale nedokázala ho prodat. Svět, kde se to odehrává je úžasný. Má spoustu detailů a pravidel, které jsem ještě nikde neviděla. Dějová linka by mohla být taky skvělá, kdyby tam bylo trochu méně insta-love a trochu více reality. Chtělo to všechno trochu víc rozepsat a trochu ještě propracovat děj, protože tohle prostě nestačilo.

Nebudu ale zastírat fakt, že se mi knížka dobře četla a měla jsem to přečtené asi během dne. Není to nic světoborného, ale zabaví to. Knížka je přirovnávána ke Dvoru trnů a růží, a přestože tam jsou podobné elementy, jsou to dvě naprosto odlišné knihy na dvou naprosto odlišných úrovních.