neděle 9. prosince 2018

Recenze: Dopis od Kathryn Hughhesové

 

Dopis
Autor: Kathryn Hughesová

Název: Dopis

Nakladatelství: Cosmopolis

Rok vydání: 2018

Počet stran: 320











Historická knížka ukazující dvě jiné doby a dva zajímavé osudy na základě skutečných událostí.



Po přečtení anotace jsem věděla, že tuhle knížku od Cosmopolisu potřebuju. Ve škole je to teď dost náročné a tak jsem hledala něco, co by mě dokázala dostat myšlenkami jinam.

V Dopisu se prolínají dvě dějové linky, jedna je zasazena do doby těsně před počátkem druhé světové a druhá o třicet let později. V roce 1939 se Chrissie setkává s Billym. Okamžitě se do sebe zamilovávají a nedovedou si představit, že by je mohlo cokoliv oddělit.

O tři desetiletí později Tina konečně po letech utrpení utíká od svého manžela, který jí týrá a je ochlasta. V charitativním obchodě objevuje ve starém saku neotevřený dopis. Nedá jí to a uvnitř nalézá Billyho slova. Prosí Chrissie o odpuštění. Tina se poté vydává na misi zjistit, co se vlastně stalo a snaží se konečně dopis doručit. Do toho ale bojuje i se svými vlastními démony - jak těmi ve své mysli, tak těmi reálnými.

Já jsem od začátku měla docela bordel ve jménech. Dvě dějové linky znamenají dvakrát tolik jmen a dvakrát méně prostoru na jejich zapamatování a prostě jsem zapomínala, kdo je kdo.

Ale na druhou stranu se části Dopisu hrozně dobře četly. Nikdy jsem nechtěla, aby daná část skončila a začala ta druhá. Potřebovala jsem vědět, co dál. Celý ten nápad a obě dějové linky byly zajímavé. Nadchlo mě, jak to celé autorka nakonec dovedla provázat a celý ten spletenec osudů rozmotat. A proč jenom části? Začátek jsem nemohla odložit a konec jsem nemohla odložit. Prostředek mě moc nebavil a přišlo mi, že se táhnul.

Co se týče postav, tak jsem občas měla nutkání s oběma hlavníma hrdninkama zatřást, ať se probudí. Stačilo jen málo a vše by mohlo dopadnout jinak. Vážně, jedna konverzace a poslední dvě třetiny by vůbec nebyly potřeba.

Kamarád Tiny, kterýmu nemůžu přijít na jméno (jak jsem říkala, ty jména.. to byl problém), si zaslouží nějakou medaili. Tinu neopustil a celou dobu jí pomáhal. Sympaťák a za mě asi má nejoblíbenější postava z knihy (i když si nemůžu vzpomenout na jeho jméno).

Asi jsem od toho čekala něco jiného, protože ač to bylo dojemný, tak žádný slzy nepřišly. Ani náznak. Člověk asi musí mít vyloženě náladu na takovouhle knížku, aby je dojala až k slzám. Ale na druhou stranu je to výhoda v tom, že si jí člověk může v klidu číst v MHD.

Suma sumárum, se mi to líbilo, ale nedalo mi to to, co jsem očekávala. Začátek skvělý, konec skvělý, prostředek nic moc. Hlavní hrdinky místy na profackování, ale vedlejší postavy byly na jedničku. Skvělé rozuzlení a propojení obou dějových linií. Nebyl to takovej doják, jaký jsem čekala, ale byla to milá oddechovka, co neurazí, ale ani nenadchne.

Díky Cosmopolisu za zaslání Dopisu.

1 komentář:

  1. O Dopisu jsem uvažovala. Od Cosmopolisu jsem si zatím vybrala jiné kousky, ale dost přemýšlím o tom, že si ho nakonec později taky vyberu. Tvoje recenze mě nalákala a poslední dobou ujíždím na tom, když je v knize víc časových linií! :-D

    Hlava v knihách

    OdpovědětVymazat