Recenze: Dcera od Kiery Cassové

☆

Autor: Kiera Cass

Název: Dcera (The Heir)

Nakladatelství: Cooboo

Rok vydání: 2016

Počet stran: 320

Jedno z největších zklamání tohoto roku. Napsání Dcery mělo dle mého jen jeden důvod a to bylo vytřískání co nejvíce peněz z prodávané série.

(Jestli jste fanoušci, tak asi radši tuto recenzi vynechejte.)


Čtvrtý díl série Selekce byl pro mě naprostý propadák. Důvodů pro to bylo několik - celý příběh, jednotlivé zápletky, postavy, hlavní hrdinka a celkový podtón celé knihy. No, vlastně skoro všechno.

V Dceři se opět objevují nepokoje ve společnosti. Po zrušení kast lidé stále nejsou spokojení ať už z jednoho důvodu, či druhého. No a jak vyřešit nepokoje? Uspořádáte novou selekci! I přestože jste slíbili, že to neuděláte (tahle věta se tam objevuje dost často). A protože nejstarší potomkem je dcera, tak se selekce koná "opačně." To by Vám mělo zaručit dost času na to, abyste vymysleli jak dál. No, Maxone, moc chytrý plán. Vážně. Ne.

America byla ve "své" trilogii otravná, ufňukaná a nerozhodná, přesto měla své světlé momenty. Eadlyn je nemá. Ani jeden. A to jsem už četla i poslední díl.

Ne, dobře trochu přeháním. V dalším díle je to o trochu lepší. Ale jen o malinko. O hodně, hodně malinko.

Eadlyn je nejstarší a má moc, nikdo jí nemá více jak ona. Blablabla. Nechce se účastnit selekce, protože je to silná, emancipovaná žena. Blablabla. Cokoliv Eadlyn dělá, je jen a jen pro vlastní dobro a prospěch. Vážně, ještě jsem nečetla knížku, kde by hlavní hrdina byl tak sebestředný a sobecký jako Eadlyn.

Většinu knihy jsem měla údivem vytažená obočí, jak někdo může vůbec mít někoho takového jako hlavní hrdinku. Jak tohle dokáže vůbec někdo napsat? Občas mi přišlo, že tohle někdo psal na autopilota. Nebo že do kláves plácala opice.

Všichni vybraní muži byli nezáživní, nudní a i kozy na poli mají více osobnosti. V původní trilogii měly vybrané ženy/dívky každá své určité vlastnosti a daly se od sebe rozeznat i beze jména, ale tahle banda kluků (protože muži to rozhodně nebyli) splývala do jednoho. Upřímně, Dceru jsem četla už před nějakou dobou a vůbec si nemůžu vzpomenout ani na jedno jméno z nich. A je mi to natolik jedno, že se ani nejdu podívat. Vůbec mi to nestojí za to, abych vstávala.

Celé to tak trochu postrádá nějakou pointu. Opět to zajímavé téma rebelů a povstání je tak trochu smeteno pod koberec a většinou je probírána selekce a jak učinit Eadlyn více oblíbenou v očích veřejnosti. Což je vážně škoda, protože kdyby se více probíralo toto téma, tak by celá kniha byla mnohem zajímavější. 

Jak jsem již řekla, přijde mi, že jediným důvodem pro tento počin jsou peníze. A protože autorka nemohla již rozšířit původní tři knihy (jako to moc rádi dělají jiní autoři - ano, Sarah J. Maas mluvím o tobě), tak udělala jakousi spin-off sérii, která byla naprosto předvídatelná a plná cliché momentů.

Třináctileté možná potěší, ale mě to tedy neuspokojilo. 

Řekla bych, že na této knize jsou dva plusy. Objevuje se tam Maxon, který je stále stejné zlatíčko jako před tím a pak obálka. Ta je vážně nádherná.