úterý 26. června 2018

Recenze: Ink - Tajemství kůže od Alice Broadway

a 1/2

Autor: Alice Broadway

Název: Ink - Tajemství kůže

Nakladatelství: Moba

Rok vydání: 2018

Počet stran: 304









Knížka s nádhernou obálkou (ona se leskne!) a originální myšlenkou.





Na tuhle knížku jsem koukala už několikrát v angličtině. Ta obálka mě zaujala na první pohled a abych pravdu řekla, ani jsem nečetla anotaci a prostě jsem jí chtěla. Nějak jsem si jí nepořídila a jsem za to dost ráda, protože pak se mi dostala do rukou od Moby v češtině v zajímavém formátu, kde knížka není ani paperback, ani hardback.

Ink je zasazen do světa, kde se všechno tetuje na kůži, takže veškeré úspěchy a neúspěchy jsou viditelné na (skoro) první pohled. Existují tetování, která si všichni musí pořídit - značící věk, povolání a jimi podobné věci. Povolání si člověk vybírá už jako velmi mladý a dle toho se pak vzdělává. Leora chce být tatérkou a být tou, která píše osudy lidí na jejich kůži. Před ukončením školy jí umírá otec a tehdy se vše zvrtává. Její otec něco tajil. Něco velkého. Zároveň se začínají odehrávat i jiné věci, které dávají do pohybu další a vše se nabaluje jako kousky padajícího domina.

Musím říct, že jsem od knížky nic neočekávala. A ten svět mě naprosto ohromil. Celá ta myšlenka ohledně tetování je skvělá a nápaditá. Výstvaba a popis světa bohužel trošku posunul příběh do pozadí, takže zápletka jako taková mě nijak neohromila a šla snadno předpovědět. Taky jsem nějak úplně nepochopila konec. Posledních padesát stránek jsem si jenom říkala co? jak? proč? A ne v tom úplně dobrém smyslu.

Hlavní hrdinka byla zatím taková nijaká, ale ke konci se začala více vyjadřovat a vypadá to, že bude nakonec super. V Ink mě zaujaly více vedlejší postavy - Leořina nejlepší kamarádka, tatér, u kterého se Leora zaškolovala a rádoby záporák, který chodil s Leorou do školy a poté do tetovacího salónu se zaškolovat.

Teď to vypadá, že z toho mám negativní pocity, ale mě to líbilo. Ten svět a celková myšlenka příběhu převýšila ty negativa trochu chybějícího děje a divného konce.

Co se mi hrozně líbilo, bylo i to, jak byla knížka prokládána pohádkami, které byly zasazeny do jejich světa, ale zároveň byly převyprávěním našich klasických pohádek.

Těším se na druhý díl, protože vzhledem k tomu, že jsme si odbyly všechno to představování světa, tak by mohlo dojít konečně k pořádně nabitému ději, který mě uchvátí a položí na lopatky (navíc, zase to bude mít božskou obálku, tentokrát vyvedenou v červené).

Četli jste Ink? Co na něj říkáte?

Žádné komentáře:

Okomentovat