Recenze: Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa od Johna Boyna

☆☆☆☆☆

Autor: John Boyne

Název: Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa (The Terrible Thing that Happened to Barnaby Brocket)

Nakladatelství: Slovart/Brio

Rok vydání: 2017

Počet stran: 240








Páni. John Boyne to dokázal znovu. Novinka Velkého knižního čtvrtku, která si zaslouží Vaší pozornost!



Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa se od dalších dvou dětských knih od Boyna velmi liší - neodehrává se ve válečném prostředí a je to tak trochu fantasy. Barnaby totiž umí létat. Ale to přeskakuju. O čem tahle knížka vlastně je?


Brocketovi jsou normální rodina, která nerada vyčnívá. Otec je právník, matka právnička, první syn je normální, dcera je normální a problém přichází až se třetím synem - Barnabym. Ten vyčnívá a je abnormální už od samotného porodu. Hned jak se narodí, tak se totiž vznese ke stropu porodního sálu a ať doktoři dělají, co dělají, nedaří se jim přinutit Barnabyho, aby zůstal na zemi.

Ani jeden z rodičů není rád, že jejich syn není jako všichni ostatní. Vlastně nemají rádi Barnabyho. Nechápou, že to nedělá schválně a myslí si, že je neposlouchá. On se snaží, aby zůstal na zemi, ale nedaří se mu to. Skoro ho neberou ven, protože co by si řekli sousedi, kdyby na vodítku táhli syna? Nakonec mu začínají do batohu dávat závaží, aby se udržel na zemi.

Pak se rozhodnou, že toho už mají dost. Prostě dost. Když se Barnaby nedokáže chovat normálně, tak ho prostě nechají odletět. Protože tak to bude lepší a je to naprosto normální. No a tak jde Barnaby s matkou na procházku, což se příliš často nestávalo. Když jsou na odlehlém místě daleko od všech, protrhne jeho matka batoh plný písku, který ho drží na zemi. Čím méně písku se v batohu nachází, tím výše Barnaby stoupá, až nakonec úplně odlétá.

Tím začíná Barnabyho dobrodružství, které ho vezme po celém světě. Potká spoustu nových a zajímavých lidí. Většina z nich je něčím odlišná, jinak než Barnaby a přeci jen stejně. Barnaby se tak učí, že není zlé se odlišovat, že je to normální. Že být odlišný je vlastně normální. A o tom je vlastně celá knížka - o tom, že lišit se, neznamená být horší než ostatní. Že je normální, nebýt normální.

Barnaby se na své kromobyčejné pouti dostane z Austrálie do Jižní Ameriky, odtamtud do Kanady a pak i na jedno velmi atraktivní místo, kam se nikdo z nás asi jen tak nepodívá. Potkává spoustu cizích, prapodivných a nenormálních lidí - od gayů a lesbiček, umělce, co se živí mytím oken, zjizveného muže, s někým kdo nemá tak úplně lidské končetiny po někoho, kdo slyší, i když nemá uši.

Tohle je překrásná knížka, která děti (i dospělé) učí to, že odlišovat se je normální. A lidské. Že ani ta nejnormálnější rodina není vlastně tak úplně normální (obzvlášť když svého syna vypustí na oběžnou dráhu). Učí nás přijímat se takpvé, jací jsme. Tak jak jsme se narodili, jak jsme se vyvrbili. Učí nás to přijímat to, co se stane tak, abychom stále měli radost ze života. Učí nás odpouštět. Učí nás hledat pozitiva i na té nejhorší situaci. Učí nás přijímat věci, nad kterými nemáme kontrolu. Učí nás to jak přijímat sebe, ale i ostatní.

Jasně, je tam spousta věcí, které jsou trochu nahlavu - nikomu nepřišlo divné, že někdo jen tak létá, byla porušena většina (ne-li všechny) fyzikálních zákonů. A tak jako Harry ihned přijal to, že je čaroděj, tak všichni tady přijali všechno. Harryho zmiňuju tak trochu schválně, Barnabyho rodiče mi velice připomínali Dursleyovi a vlastně celkově těch prvních pár stránek bylo skoro jako začátek Kamene mudrců.

Co ještě musím pochválit, jsou nádherné ilustrace, které knihu doprovází. Jsou takovou tou třešničkou, co skvěle doplňují celou knížku.

Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa je neobyčejný knížka, která učí akceptovat odlišnosti a prostě učí jak být dobrým člověkem. Učí, že nezáleží na tom, co je zvenku, ale uvnitř. Je to sice dětská knížka, ale měl by si jí přečíst každý.

Za knížku děkuji nakladatelství Slovart.