Recenze: Zázračný úklid od Marie Kondo

☆☆☆

Autor: Marie Kondo

Název: Zázračný úklid

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2015

Počet stran:192



Asi všichni jste slyšeli o Zázračném úklidu od Marie Kondo. Prý Vám změní život. Prý už po jejím přečtení nikdy nebudete hromadit věci a budete žít jen s tím, co potřebujete. Prý si po jejím přečtení nekoupíte nic zbytečného, co nepotřebujete. Prý se pak ve všem budete řídit minimalismem. Prý je jedno, jestli jste žena nebo muž a věk je jen číslo.

Je to ale tak?


Malá informace o mě. Nesnáším uklízení, ale svůj "bordel" jak to nazývají jiní, mám perfektně zorganizovaný. Vím, kde co mám a nedělá mi problém cokoliv najít. Navíc, mě to jako bordel nepřijde. Všechno mám hezky srovnaný do kupiček!

Abyste si nemysleli, že jsem prase, tak vždy vidím svou podlahu, skřín uklizenou a stůl mám z většiny prázdný - jen pro moje rodiče (protože ano, pořád bydlím doma, nekradu) to pořád vypadá jako bordel. Jako uklizeno považují to, když nikde nic není.

Když jsem se před dva (nebo to jsou snad už i tři?) roky nazpátek stěhovala, udělala jsem potřebnou debordelizaci a vyhodila jsem hromadu svých věcí. Jenže pak se mi zase začaly hromadit věci. Spíš teda knihy. Jinak jsem si toho moc nekoupila.

Do čtení jsem šla s velkou skepsí. Protože proč by mě měla kniha (ať už je sebedobrá) donutit vyhazovat věci a uklízet?

Většinu knihy jsem hloubala nad tím, jestli to Marie Kondo myslí vážně, nebo si ze mě dělá srandu. To mi vážně chce říct, že už od mala ráda uklízí? Kdo tohle dělá? No není ona praštěná? Název podkapitoly "Učiňte si z uklízení mimořádnou událost" mě až rozesmála. No tak, uklízení je uklízení ať už si budu namlouvat cokoliv.

Abych nebyla jen kritická, tak tam byla řada zajímavých rad, které jsem se pak pokusila převést do praxe. Jiným jsem se ze srdce zasmála a šla dál a něčím jsem se řídila již předtím, než jsem se o tom dočetla. Třeba věci ve skříni si už odjakživa třídím podle triček na doma, triček s krátkým rukávem, triček s dlouhým rukávem, svetry a tak dále a tak dále. To, že označila moje vytahaný oversize věci na doma, jako něco, co je třeba vyhodit, mě až urazilo.

Pak tam byly části, které byly k zamyšlení. Například část o knihách. Jasně, ráda bych se zbavila některých knih, u kterých vím, že je nikdy nepřečtu, ALE zaplatila jsem je, tak mi přijde líto se jich zbavit aniž bych je otevřela. Proto dávám přednost tomu, někam je nabídnout a čekat, jestli si je někdo bude chtít vzít, než se jich zbavit.

(Takhle přeplněná je moje knihovna, ale prostě.. nejde se těch věcí zbavit)

Části bych ale rozhodně chtěla dát přečíst tátovi, třeba by mu něco dali. Protože nikdo nepotřebuje mít tolik litrů mléka. A rozhodně nikdo nepotřebuje schovávat x let starou krabičku od foťáku. Jo a to nemluvím o všech těch výpisech z banky. Tímhle kdyby se řídil, hned by se nám toho sem vešlo víc.

Suma sumárum, v principu to není vůbec zlá knížka a je tam pár dobrých rad, kterýma se budu řídit (pravděpodobně), ale.. no. Jsou určitý limity, za který nepůjdu a rozhodně si nebudu z uklízení dělat oblíbenou činnost. Přišlo mi, že autorka tam podprahově hlásala, že ti kdo mají hodně věcí, jsou nešťastní a štěstí lze pak dosáhnout tím, že si uklidí a zbaví se věcí. To prostě ne. To neberu. Netvrdila teda, že každý kdo má spoustu věcí, je nešťastný, ale spíš že pokud máte hodně věcí a jste zároveň nešťastní, tak byste se měli zbavit většiny věcí a bude to dobrý.

Nepopírám, že jsem se několika věcí zbavila, otázkou je, do jaké míry mě ovlivnil Zázračný úklid a jestli vůbec. Protože tohle bych jednou vyhodila tak jako tak, ale takhle jsem to aspoň udělala hned a ne až někdy později.

Takže jo, něco mi knížka dala, ale že by mi změnila život, se doopravdy říct nedá. Minimalista ze mě rozhodně nikdy nebude.

A jak to máte vy?