Recenze: Plamen v temnotě od Saby Tahir

☆☆☆☆

Autor: Sabaa Tahirová

Název: Plamen v temnotě (A Torch Against The Night)

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2017

Počet stran: 472

Druhý díl epické série, který Vás doslova zvedne ze židle.

 
Ve své recenzi nepůjdu moc do detailů, o čem druhá díl pojednává, protože čím více naslepo do něj půjdete, tím více vás nakonec překvapí. A teda mindblown momentů tam bylo hned několik. A ne takových kdy si řeknete "no páni, to jsem teda nečekal/a" ale spíš "*****************" a pod každou hvězdičkou si představte sprostý slovo.

Druhý díl začíná tam, kde ten první skončil - tedy Elias s Laiou jsou na útěku a zatím se nedostali příliš daleko - vlastně tak pár set metrů od místa, kde skončil první díl. Vojáci je začínají dohánět a mají namále, když v tom rebelové začnou ("nečekaně") rebelovat a oni mají možnost uniknout. Nedostanou se však daleko, čeká na ně totiž Eliasova matka. A to, co udělá, pak mění vše a formuje celý budoucí směr nejen této knihy, ale celé série.

Novinkou oproti Jiskře je nový úhel pohledu. Tenkrát máme tři vypravěče - Eliase, Laiu a Helenu. Upřímně, Helenu jsem neměla ráda už v Jiskře, a přestože mi její části pomohly lépe jí porozumět, nepřimělo mě to, mít jít ráda. Ani zdaleka, ani malinkato. Ale celé knize to dodalo na spádu a rozhodně to bylo zajímavější o to, že vidíme i do "zákulisí" té druhé strany. Bohužel se místy objevoval otravný milostný cosi-úhelník, který byl i právě kvůli dalšímu úhlu pohledu ještě otravnější.

Oproti prvnímu dílu se ten druhý odehrával většinou v přírodě, jejíž popisy Tahirová opět zvládla bezvadně - jsou podrobné, ale ne nudné a čtenář si může představit, že cestuje společně s Eliasem a Laiou. A popřípadě Helenou, která byla vyslána na misi zabít Eliase. Protože byla potřeba, aby se někde jejich cesty setkali. Abychom mohli vidět ty city! (fuj)

Výborně to doplňovaly dvě nové nádherné mapy, které detailněji zobrazovali celou zemi a i místo, kam Elias s Laiou směřují.

Bylo nám představeno několik nových postav, které si hned zamilujete. I ty co vlastně ani nechcete. A dokonce ne všichni zemřeli! Takže ano, někdo zemře. Vlastně spousta lidí zemře. I ty co rozhodně nechceme, aby zemřeli. A bude to bolet. Hodně. Ale dá se přes to přenést. Víceméně. A bohužel někteří (Ahoj, Heleno) zůstali naživu.
Vím, že jsem asi sto let za opicemi, ale objevila jsem super způsob jak spoilerovat knihy, aniž bych vyspoilerovala všechny! Muehehehe! Takže pokud někde bude nápadně moc bílého místa, tak do něj jděte jen s největší opatrností.

Elias byl zase zlatíčko. Snad ještě více než předtím. No mohla bych o něm básnit celé dny! Týdny! Měsíce! Roky! Fakt ho mám ráda. 

Ale celkově jsem si knihu užila o trochu méně než první díl. To mělo několik důvodů - měla jsem hrozně velká očekávání, představovala jsem si, co a jak by se mohlo stát a když se to vůbec nestalo, tak mě to trochu mrzelo. A zbytek nemůžu moct kritizovat, abych Vás nevyspoilerovala, ale jak vidíte, tak přese všechno ode mě má tahle knížka čtyři hvězdy. Ale ve zkratce něco mi tam chybělo, něco tam zase přebývalo.. A taky někdo tam trochu přebýval. Části mi přišly přitažený za vlasy nebo nucený a vůbec mi do celého příběhu neseděly. Dost mi čtení narušovaly a jenom jsem na ně valila bulvy, jestli je to tam vážně napsaný.

Rozhodně Vám doporučuju se nespoilerovat, bude to stát za to. Překvapivých momentů je v knize nespočet a nejméně třikrát jsem mohla jenom vyvalit oči, otevřít pusu a no, nadávat, křičet (potichu, mám sousedy. Bohužel.) a otevírat a zavírat pusu jako kapr.

A teď mi ještě povězte: viděli jste nové zahraniční obálky? Já jsem z nich hrozně zklamaná a jsem jenom ráda, že Host si vybral vlastní a aspoň v češtině mi budou knížky sedět pohromadě. Pokud jste neviděli, tak nové obálky jsou kreslené, jsou na nich Laia, Elias a Helene a přijde mi to spíš jako middle grade kniha, než krvavá YA fantasy. Chápu, že Sabaa chtěla, aby na obálce byli "barevní" lidé, ale nešlo to třeba až potom, co by byla celá série dovydána pod stejným stylem obálek? Bez lidí. Jakkoli barvených.