Recenze: Chlapec na vrcholu hory od Johna Boyna

☆☆☆☆
  

Autor: John Boyne

Název: Chlapec na vrcholu hory (The Boy at the Top of the Mountain)

Nakladatelství: Brio

Rok vydání: 2017

Počet stran: 240


 




Další skvělá kniha od Johna Boyna, která si zaslouží veškerou chválu.



Vím, že většina lidí, kteří oba Boynovi chlapce četla, má raději Chlapce v pruhovaném pyžamu, ale tahle mě osobně sedla mnohem více. Na textu bylo vidět, že se autor mnohem více vypsal a není to už takové lyrické a víceméně bez děje (takový mi příšel Chlapec v pyžamu).

Chlapec na vrcholu má dle mého i mnohem zajímavější základní linku. Máme tu chlapce Pierrota, jež se dostal do dětského domova po smrti rodičů. Nakonec, po týdnech strávených v dětském domově, se k němu hlásí jeho teta, za kterou se stěhuje do Rakouska. Co však neví, je to, že místo kam se stěhuje, je letním sídlem Adolfa Hitlera, jemuž Pierrotova teta dělá hospodyni.

Boyne se opět navrátil do doby druhé světové války, ale tentokrát jí pojal trochu jinak. Kniha byla sice opět vyprávěna dětským vypravěčem, ale byla mnohem temnější. Což tvořilo zvláštní (ale dobrou) kombinaci s dětskou nevinností a naivitou.

Bylo hrozně děsivé a zároveň děsně zajímavé, sledovat to, jakým způsobem Hitler na Pierrota působil. A když si vezmeme, že on takto doopravdy musel působit na všechny lidi, je to o to děsivější. Když se na to člověk podívá nezaujatě, tak Hitler musel mít neskutečné charisma, protože dokázal miliony lidí přimět k tomu, aby dělaly, co dělaly. On si dokázal podmanit lidi ve všech věkových kategoriích, od malých dětí po staré.

A Boyne dokázal právě tuto jeho vlasnost skvěle zobrazit. Ukázal, jak snadné je někoho zmanipulovat k tomu, aby dělal něco, co by ho nikdy nenapadlo. Jak snadné je věřit v něco, o čem ve skutečnosti nic neví. A jak se s tím vlastně nedalo nic udělat.

Tahle kniha mě přiměla přemýšlet mnohem více, než Chlapec v pyžamu. Je myšlenkově mnohem hlubší, propracovanější, temnější a děsivější. A vlastně celou dobu víte, jak to skončí. Ale doufáte, že to bude jinak.

Možná důvod, proč na mě tahle knížka tolik zapůsobila, byl ten, že jsem tento semestr dělala zkoušku z Dějiny německy mluvích zemí a Chlapce jsem četla jen pár týdnů poté, takže jsem to všechno ještě měla v hlavě (a taky jsem ji úspešně udělala, takže mi jsem si ho s radostí přečetla). Všechna ty děsivá čísla mrtvých, všechny ty zvěrstva, co byly lidem prováděny.

Chlapec na vrcholu hory je kniha, kterou by si měl přečíst snad každý. Předává nesmírně důležitou myšlenku a funguje jako upozornění pro všechny do budoucna, kdyby se něco podobného mělo opakovat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.