Recenze: Chlapec v pruhovaném pyžamu od Johna Boyna

☆☆☆ a 1/2 ☆
 

Autor: John Boyne

Název: Chlapec v pruhovaném pyžamu (The Boy in the Striped Pajamas)

Nakladatelství: Brio

Rok vydání: 2017

Počet stran: 184


 




Na jednu stranu mě Chlapec hrozně nadchnul, na tu druhou už moc ne. Každopádně je to ale kniha, co stojí za přečtení.




Přečíst tuhle knížku mi trvalo hrozně dlouho. Není vůbec dlouhá, právě naopak, ale není to úplně nejsnadnější čtení (ne v rámci jazyka ale spíš v rámci celkové myšlenky textu). Ve spojení se zkouškovým to není vůbec dobrá kombinace, protože v době kdy jsem se neučila Dějiny německy mluvících zemí (vidíte tu ironii?), tak se mi do Německa už po večerech nechtělo dál vracet. Nakonec jsem se ale překonala a knihu konečně dočetla.

O čem Chlapec je?

Malý Bruno se musí s rodiči a sestrou přestěhovat do "Oušicu," kvůli otcově práci pro "Fíru." Nechápe, proč se musí stěhovat z úžasného pěti patrového domu z krásné části Berlína na venkov, kde nejsou žádné děti, je tam jen spousta vojáků a většina lidí se nachází za nějakým dlouhým plotem a nosí na sobě nějaký zvláštní hadry.

Protože se Bruno nudí, chodí na různé dobrodružné výpravy po lehce pomurém okolí. Jednou takhle naráží na dalšího malého chlapce ve svém věku se zvláštním jménem Šmuel. Je pohublý, bledý a celkově vypadá velmi nezdravě. A ještě ke všemu na sobě má to divné pruhované pyžamo! No, a taky se nachází na druhé straně toho plotu. Netrvá to dlouho a z obou chlapců se stávají přátelé.

Je to tedy kniha odehrávají se v době druhé světové války a v okolí koncentračního tábora z pohledu malého dítěte. Na jednu stranu je zajímavé sledovat, jak to mohl vidět malý chlapec, ale na druhou je to děsivé. Vím, že se to stalo, a vím, že to byla tragédie, ale tak nějak to pro mě byl vždy jen kus historie, co se musím naučit. Tahle kniha tomu dodává větší reálnost a surovost, než jakákoliv učebnice.

Abych pravdu řekla, nebyla jsem z toho tak nadšená jako ostatní. Nepopírám, že je to skvělá kniha, se skvělou myšlenkou, ALE skoro nic se tam nedělo. Jakože fakt vůbec nic. Chlapce v pyžamu poprvé potkáváme až někde za polovinou a pak něco se stalo až v posledních pěti stranách.

To něco pro mě skoro vyvážilo to plkání před tím.

Od začátku víte, že to prostě nemůže skončit dobře. Prostě nemůže. A pak příjde to něco. No, zabolelo to.

Co byl další můj problém, tak to byl celý Brunův charakter. Chápu, že tak byl vykreslen do jisté míry schválně, ale kolikrát musí vyprávět o tom krásném pětipatrovém domě? Je to trochu sobečtější verze typického malého kluka. A se Šmuelem jsem vlastně měla problém taky. Kdyby s jistými věci netajnůskařil, tak by všechno mohlo dopadnout úplně jinak.

Dle mého je to v rámci možností úžasná kniha, která by mohla být mnohem lepší, kdyby tam bylo trochu méně vycpávek a trochu více něčeho.

Četli jste Chlapce? Co na něj říkáte?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.