Recenze: Vysoká hra od Kai Hooper

☆☆☆ a 1/2☆

Autor: Kay Hooper

Název: Vysoká hra (Aces High)

Nakladatelství: Knihy OMEGA

Rok vydání: 2017

Počet stran: 160








Romantika, která ani nenadchne, ale ani neurazí. Čtivost jí nelze upřít a přečíst se dá za jeden večer.




Katrina byla kdysi dvojitou americkou agentkou pracující i pro ruskou policii, jejichž důvěru si získala tím, že sama z Ruska pocházela. Vše by jí vyšlo, kdyby se nezamilovala do Skye, amerického agenta. A nezvala si ho. A ruští agenti na to nepřišli. A Skye se nedozvěděl, že Katrina pracuje pro Rusáky. A neodjel a nenechal jí tam.

Řekněme, že Katrina neměla moc pěkný den, když se to vše semlelo. Protože nejen že ji Skye opustil, taky byla uvržena do vězení. Trochu den blbec, s velkým B.

O několik let později se opět setkávají při práci v Americe. Skye stále sžírá nedůvěra k ní a zároveň ji tak trochu ještě miluje (ale sám o tom ještě neví). A Katrina je na tom podobně, akorát místo nedůvěry se cítí zrazeně.

Přihoďte ještě jejich chemii a máte jasno, co se asi muselo dít dál.

Jednou z věcí, která mě neskutečně překvapila, byla ta, že kniha byla původně vydána v roce 1989. Když jsem začala číst, tak mi to přišlo, že je to normálně psaný v současnosti. Kdy jsem začala mít pochyby, ptáte se? No, byla tam spousta narážek na "zeď," "rozdělený Berlín," a spousta "agentů KGB." Chvilku jsem si říkala, "hmmm, takže tu máme knihu zasazenou do minulosti, super." Ale nadalo mi to a nakoukla jsem na rok vydání a musím, říct, že jsem byla dost překvapená.

Nakonec jak kniha postupovala bylo na ní dost vidět, že nebyla napsáná v nedávné době. Přiznám se, když se u babičky nudím, projíždím jí starý Harlekýnky a Steelový, takže vím, jakým stylem se knihy psaly před dvaceti lety. Slovní zásoba Vysoké hry (a neřekla bych, že je to jen překladem) byla dost honosná, místy až mírně archaická.

Na druhou stranu, kdyby tam nebyly všechny ty historické poznámky, asi bych si ani nevšimla, že to není napsané tohle století. Jasně, chybí tam jakákoli moderní technologie, ale ta se často neobjevuje ani v současných knihách, takže to bych asi přešla bez povšimnutí.

Knížečka je uzounká, nemá ani dvě stě stránek, takže nejde očekávat nějaké veledílo s hlubokou hlavní zápletkou, protože buďme upřímní, nic hlubokého na tom nebylo. Obecně to bylo dost předvídatelné a místo dost cliché - ale otázkou je, jestli to tak bylo i před třiceti lety? Každopádně, mě, jako někoho kdo už má pár slaďáren přečtených, to nepřekvapilo a ani neuchvátilo.

Vysoká hra je posledním dílem série, takže se tam objevila velká část postav z předchozích knih a přestože to, že jsem je nečetla, mi nijak nebránilo v celkovém porozumění, tak jména se mi rozhodně pletla. I když je pravda, že často jsem ráda, že si pamatuju svoje vlastní jméno (moje paměť na jména je extrémně špatná, fakt. extrémně. jméno bráchovi teď manželky jsem si zapamatovala asi až po roce, co jsem ji znala).

Abych to nějak shrnula, Vysoká hra byla čtivá a čtení jsem si užila, ale ničím mě nepřekvapila a zároveň mě uplně nenadchla. Protože to byla uzounká knížečka, tak jsem jí měla přečtenou během odpoledne, takže pokud hledáte něco krátkého a rychlého k přečtení, Vysoká hra je pro vás.

Za recenzní výtisk Vysoké hry děkuji knihám OMEGA.

(BTW, znáte ten pocit, když máte spoustu recenzních restů, ale prostě nemáte čas ani chuť je psát? Aneb důvod proč na blog dlouho nic nepřibylo - ale mám dobrý důvod/výmluvu/omluvu, dvě prezentace ve škole v jeden dají člověku dost zabrat připravit, aby to nestálo uplně za houby + profesoři si myslí, že když začal semestr, tak toho nemáme moc na práci a musíme číst spoustu nezáživných blábolů)