Recenze: Making Faces od Amy Harmon

☆☆☆☆☆

Autor: Amy Harmon

Název: Making Faces

Nakladatelství: selfpublished

Rok vydání: 2013

Počet stran: 405













Kniha co Vám zlomí srdce, ale i tak stojí za přečtení.


VAROVÁNÍ: pokud nemáte poblíž kapesníky, nezačínejte s čtením této knihy! Také se připravte na to být emocionálně zničeni a přebytek emocí.

Ambrose měl vše, ale ani tak nebyl spokojený. Chtěl všem dokázat, že je v něm více, než jen wrestlingová hvězda, za kterou ho všichni považovali. Chtěl jim ukázat, že wrestling ho nedefinuje a že toho dokáže i jiné věci, než házet jiný spocený chlapy po žíněnce. V posledním ročníku na střední dvě letadla narazí do Dvojčat a Ambrose se rozhoduje, že půjde bojovat za svou zem. Své čtyři kamarády přemluvil, aby do toho šli s ním. Pět přátel odjelo a jen jeden se vrátil.

Fern je do Ambroseho zamilovaná tak od svých deseti. On ji nikdy nepostřehl, nikdy ji nebral v potaz, protože nebyla tak pěkná jako ostatní dívky. Když ji pak její kamarádka Rita přemluví k tomu, aby mu napsala dopis v jejím jméně, souhlasí (i když asi nikdy nepochopím proč). Poté co to Ambrose, zjišťuje, je pochopitelně naštavný. Ale o půl roku později, jen pár hodin před jeho odjezdem se Fern konečně dočkává vysněného polibku.

O pár let později se Ambrose vrací s zjizveným obličejem, jedním nevidomým okem a chybějícím uchem. Mimo viditelné změny se změnil i uvnitř, protože nechal, aby ho požírala vina kvůli smrti přátel.

Myslíte si, že tohle je všechno co Vás může rozbrečet? Není. Protože součástí knihy je i Bailey, Fernin bratranec, který trpí nemocí, která oslabuje jeho svaly a eventuelně ho zabije. Většinu života strávil na vozíčku, ale nikdy nenechal, aby ho to dostalo. Nikdy nedopustil to, aby ho vozíček definoval. Za všech okolností zůstal veselý a oceňoval život více než kdokoli jiný.

V jiných slovech, Bailey mě přiměl brečet jako malou holku.

Fern jsem si zamilovala. Nejenže je knihomol, ale ona i píše. Jedna z jejích básní mě dostala a já si jí celou přepsala a nalepila na zeď. V životě to neměla jednoduché, protože nebyla krásná a měla křivé zuby, kluci si jí nevšímali. Protože je dcerou faráře, tak nikdy nechodila na párty, nepila. Zároveň se už od dětství starala o Baileyho, který je stejně starý jako ona. Fern nezhořkla a všechno z ní udělalo lepšího člověka. 

Trochu mě mrzí, že se na konci stereotypně stala krasavicí, myslím si, že kdyby zůstala nehezkou, tak by to celé dostalo ještě trochu jiný rozměr. Chápu, že záměrně je z Fern udělána kráska, aby byl vidět větší kontrast mezi starým, krásným, populárním Ambrosem a novým, zjizveným vyvrhelem Ambrosem. Ale i tak.. 

Vlastně celá kniha je plná kontrastů, mohla bych Vám je všechny vypsat, ale nechci vyspoilerovat více, než je nutné. Každopádně sledování toho, jak Ambrose přestává být jen chodící mrtvola, bylo skvělé. Ale jak říkám, kontrasty.

Making Faces jsem si teď nedávno přečetla podruhé. Dostala mě stejně tak, jako poprvé. I když jsem věděla, co přijde, nepomohlo to zastavit příval slz. Celý příběh je prostě nádherný. Plný vykoupení, naděje, druhých šancí a lásky. Jako obvykle jsem udělala velkou chybu a upnula jsem se na některé z postav. VELKÁ CHYBA, VELKÁ. Nikdy se neupínejte na fiktivní postavy. Člověk by si řekl, že se poučím, ale očividně ráda trpím.  
Making Faces rozhodně doporučuju, ale čtení si naplánujte. Buďte sami. Mějte kapesníky. Velký vycpaný plyšák poblíž taky neuškodí. Čokoláda zní taky jako dobrý plán. A hlavně, buďte připraveni na to, že Vám zlomí srdce. A pak ho zase slepí.