Recenze: Pasažérka od Alexandry Brackenové

☆☆☆a1/2☆

Autor: Alexandra Bracken

Název: Pasažérka (Passenger)

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2016

Počet stran: 408










Nádherná obálka a poutavá anotace. Bohužel příběh tomu tolik neodpovídá. Nebylo to vůbec zlé, ale jak se říká "neurazí, nenadchne."



Pasažérka má jednu z těch nejnádhernějších obálek, kterou jsem kdy viděla. O knize samotné jsem toho věděla pramálo, jen že se asi bude cestovat v čase a bez čtení anotace jsem si jí koupila.

Bohužel ale musím říct, že obsahově mě kniha ani z poloviny tak nenadchla jako její obálka. První polovina děje je extrémně pomalá a protáhlá. Nepopírám, že je to nádherně napsané, ale je to hodně lyrické a roztáhlé. Co bych já popsala jednou větou autorka rozepíše na půl strany. A když takhle už tři strany polemizuje o houslích, tak já už začínala dostávat tik do oka.

Druhá polovina je pak až příliš rychlá, příliš akční, příliš uspěchaná. Jako by se autorka snažila dohnat to, jak první polovinu proplkala.

V první části se naše hlavní hrdinka Etta dostává do minulosti pomocí časové skuliny, která se nacházela poblíž koncertního sálu, kde zrovna vystupovala. Neptejte se mě na podrobnosti ohledně cestování v čase, protože i přes všechny autorčiny popisky jsem to pořádně nepochopila. A taky si jsem vědoma, že se to pravděpodobně nejmenuje časová skulina, ale #nobodycares aneb četla jsem to v angličtině.

Zde se setkává se Nicholasem, který slouží zákeřnému starému muži (neptejte se mě na jeho jméno, protože jsem ho zapomněla a jsem natolik zklamaná knihou, abych po ní sáhla a začala v ní listovat a hledat, jak se stařík jmenuje). Ten kontroluje většinu časových skulin a chce do svého vlastnictví dostat i určitý artefakt, který by mu pomohl nové skuliny i vytvářet a tím mít možnost změnit vše.

Zákeřný zlý stařík unesl Ettinu matku a Etta musí tento artefakt najít, jinak stařík matku zabije. Na cestě ji doprovází právě Nicholas, černoch, kterým všichni opovrhují, protože v té době to bylo normální. Proto je překvapen (a okouzlen) Ettou, která se k němu chová naprosto normálně, protože tak se to v současnosti dělá.

Etta a Nicholas se vydávají hledat tento předmět a co se nestane? Vykvete láska. Což vše komplikuje.

V druhé polovině už se dostáváme k pořádnému cestování v čase - osobně ho tam na mě bylo až trochu moc, nešlo si pořádně užít jednotlivé časové úseky, protože než si na to člověk zvykl, už byl jinde.

Ani jedna z postav mi nijak neutkvěla v paměti a Nicholasovo jméno jsem zapomněla pět minut po dočtení knihy. A Ettino si pamatuji jen proto, že je jedinečné.

Pasažérka měla obrovský potenciál, jen mi přijde, že ho autorka příliš nevyužila. Střídá nudu s přílišnou akčností a to nedělá dobrotu. Pokud máte rádi delší popisy (a pokud máte rádi klasickou muziku a housle), věřím, že se najdete i v těch pro mě nudnějších pasážích. Já osobně jsem si Pasažérku začala více užívat až v posledních padesáti stránkách, kde už se přestalo skákat z času do času a děj se přestal točit v kruzích.

Celkově mě nápad knihy hrozně nadchnul, a části se vyrovnaly mým očekáváním, ale bohužel většinu doby jsem se nudila. (A abych pravdu řekla, tak jsem i některé části přeskakovala. A víte co? I po přeskočení dvou odstavců autorka pořád popisovala jak hraní na housle je hrozně super.)

Myslím si, že druhý díl který vychází na začátku ledna už bude výborný od začátku do konce. Už jsme dostaly z cesty popisy toho, jak vše funguje, dostaly jsme z cesty popis celkové zápletky a teď už zbývá jen ten příběh. Pasažérku bych nazvala jako jedním velmi dlouhým úvodem do něčeho, co může být naprostou bombou.