Recenze: Nechápej mě špatně od Marianne Kavanagh

☆☆☆☆

Autor: Marianne Kavanagh

Název: Nechápej mě špatně (Don't Get Me Wrong)

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2016

Počet stran: 336

Romantická kniha z prostředí Londýna odehrávající se po desetiletí s základními prvky Pýchy a Předsudku.

P.S. Zaujala Vás obálka? Tvrdá vazba pod ním je také nádherná! 

Nechápej mě špatně v sobě ukrývá základní prvky Pýchy a předsudku - není však jejím převyprávěním! Oba hlavní hrdinové jsou však, stejně jako v P&P zmítaní těmito špatnými vlastnostmi a v průběhu knihy lze sledovat, jak se pomalu (velmi pomalu vzhledem k tomu, že celý příběh pokrývá desetiletí) mění. 

Příběh je vyprávěn v er formě a dvou úhlů pohledu - Kim a Harry. Kdyby to bylo napsané v ich formě, myslím, že by to bylo to, co by vytáhlo mé hodnocení ze čtyř na pět hvězdiček. Přišlo mi to trochu neosobní a odtažité; a mírně matoucí bylo, že nebyly označené přechody mezi jednotlivými úhly pohledu - jasně byl tam odstavec, ale když se člověk začte tak to pořádně nevnímá. 

Kim je velmi zásadová (pracuje pro charitu a chce pomáhat ostatním) a hodně ostatní soudí - aniž by věděla všechny informace. A nejvíce soudí právě Harryho (namyšleného bankéře, kterému se nelíbí, její styl života) - nejlepšího kamaráda a přítele její sestry Evy.

Eva je dalším důvodem, proč jsem nedala plný počet hvězd - přišla mi jako jedna z nejsobečtějších knižních postav, o kterých jsem četla. Ale možná to je jen můj nějaký zásuvný modul, protože mě záhadně irituje většina knižních sester, o kterých jsem četla.

Ale ostatní postavy - především Kiminy kamarádky byly okouzlující a vůbec bych se nezlobila, kdyby vyšla i kniha o jejich životním příběhu.

Celých deset let nenávisti, odsuzování, ignorovaní, hádek, pokusů o mír (které nikdy pořádně nevyšly na déle než pár hodin) je jedna velká předehra mezi Harry a Kim. Trochu mě mrzí, že kniha nebyla delší - dalších padesát stránek by to ještě trochu pozvedlo (a ukázalo, co se dělo po předehře) a více uzavřelo (prostě jako typická romantická duše potřebuji mít happy end černý na bílém). Ale i bez toho konec mojí dušičku potěšil. Konce, které jsou plně naděje, jsou ty nejlepší, co tu jsou.

Pokud se obáváte, že Vám tato kniha rozdrtí srdce na padrť jako to Jojo Moyes udělala v Než jsem tě poznala, nebojte se. Nechápej mě špatně vás pohladí u srdce, jako to Jojo udělala v Jeden plus Jedna.