Recenze: Mariana od Susanny Kearsleyové

☆☆☆☆

Autor: Suzanne Kearsleyová

Název: Mariana

Nakladatelství: IKAR

Rok vydání: 2016

Počet stran: 376


Kniha střídající retrospekci a chronologii, minulost a přítomnost. O osudovosti, lásce a hledání.

Prvotina Kearsleyové je po více než deseti letech vydána i v Čechách. Ale upřímně, čtenář vůbec nepozná, že se kniha odehrává v roce 1994 - poté, co jsem se na to začala soustředit, jsem viděla jistou absenci mobilů, internetu a moderních vymožeností co nás dnes denně provázejí, ale v ostatních ohledech, jako by to bylo napsáno v dnešní době.

Kniha skáče mezi retrospekcí a chronologií, což v prvních pár případech bylo mírně matoucí, ale člověk si zvykne a už ví co čekat. 

Hlavní dějovou linii vidíme z pohledu Julie, třicetileté ilustrátorky, která se rozhodla přestěhovat z rušného Londýna do malé britské vesničky. Do domu, který si vyhlédla už jako malá holka - shodou náhod byl na prodej a ona ani neváhala a ihned si ho koupila a prakticky okamžitě se přestěhovala. 

Retrospekce je z pohledu Mariany, dívky, která utekla z Londýna na malou vesnici, protože v něm řádil mor. Je ubytována u svého despotického strýce, který považuje ženy za méněcenné a nutí všechny dodržovat puritánské zásady. Mluvit s muži, kteří nejsou vaši manželé? Nemyslitelné. Ale Richardovi, který je typicky vysoký, temný a krásný, je to jedno. 

Julie se nezvladatelně přesouvá do minulosti a žije Marianin život. Vidí, to co ona viděla. Cítí, to co ona cítila. I její prohlubující se city k Richardovi. Julie se dozvídá, že to, co vidí, je ve skutečnosti její minulý život. Postupně odkrývá tajemství své dávné minulosti a je do ní čím dál více angažovaná. V její současnosti se ale nachází tajemný Geoff, který je Richardovým vzdáleným potomkem. 

Je ale Geoff doopravdy Richardovým převtělením? Protože on na rozdíl od Julie nemá žádné vidiny minulosti.

Osobně jsem si více užívala části, které byly zasazeny do minulosti. Marianin příběh byl mnohem více zajímavý - od jejího budování vztahu s Richardem po vzdorování strýci.

V Juliině příběhu se nic tak zajímavého nedělo. Nejzajímavější částí jejího příběhu byl konec - a ten, mi přišel dost uspěchaný a trochu useknutý. Trochu celé knize chybí nějaký epilog (nebo nějaká kratší sequel by taky neuškodila, třeba pohled na Juliin život po deseti letech). Ale i tak nějaká ta slzička ukápla – spíše ale kvůli Marianě, než kvůli Julii.

Jinak myšlenka a nápad celé knihy je celkem zajímavá. V dnešní době se toto téma nachází v desítkách různých knihách, ale na polovinu devadesátek, je to velmi originální. Dobře propracované a autorka prokázala velkou znalost historie. I proto jistě dostala Kearsleyová za toto dílo literární cenu, která je dle mého zasloužená.

P.S. Varování - když budete dělat fotky venku s knihami, tak na Vás lidi budou čumět jak na idioty. Co je tak divnýho na tom, že dávám knihu na strom a fotím si ji? To přece dělá každý druhý, ne?