Recenze: A Court of Thorns and Roses od Sarah J. Maas

☆☆☆☆☆

Autor: Sarah J. Maas

Název: A Court of Thorns and Roses

Nakladatelství: Bloomsbury

Rok vydání: 2015

Počet stran: 419


Po úspěchu Marissy Meyerové s Měsíčními kronikami se najedou v knižním světě rozsypal pytel s převyprávěním klasických pohádek. Některé povedené a některé už ne zase tak povedené (například Mechanice od Betsy Cornwell nebo Stitching Snow od R.C. Lewis.)

ACOTAR v českém překladu ještě nevyšel, ale měl by.

Proč?

Několik důvodů:

1.       Klasika Kráska a zvíře zasazena do světa víl a temné magie

2.       Hrdinka, která je vtipná, tvrdohlavá, sebevědomá, ale ne namyšlená

3.       Hrdina, kterého si zamilujete

4.       Hrdinův BFF

5.       Zlá královna, která je vážně, vážně zlá

6.       „poskok“ zlé královny, který není až tak zlý a zamilujete si ho stejně snadno jako hrdinu

7.       Zápletka, která vás přinutí číst dál

8.       Víly

9.       Styl psaní – kniha, není napsána typicky young-adultovsky pro patnáctileté slečny plné hormonů

Osobně jsem se do čtení této knihy pouštěla s velkými pochybami. Všude inzerovaný a všemi oblíbený Trůn ze skla mě zklamal a vůbec neoslovil - hlavní hrdinka Celaena mi lezla na nervy a ani mi příliš nevyhovovalo to, že kniha byla psaná v er formě.

ACOTAR je naopak psaný v ich formě. Možná protože je série plánována jako trilogie (oproti Trůnu ze skla, který bude mít nejméně šest knih), tak byla mnohem akčnější, pořád se něco dělo a celkově mě upoutala mnohem více.

Hlavní hrdinka Feyre se stala jednou z mých nejoblíbenějších ženských postav. Poté co její rodina ztratila postavení a peníze, její matka zemřela a otce zmrzačili, se jako nejmladší ze tří sester musela naučit jak se o ně postarat. Začala lovit a pokusy a omyly se stala dobrou lovkyní. 

Poté co zabije vlka, který byl ve skutečnosti víla k ní domů přichází netvor žádající odplatu - život za život. A tak se Feyre ocitne na zámku vílího lorda Tamlina, který je zaklet společně se všemi svými poddanými - masky, co měli v ten osudný den na sobě nemohou sundat. To není ale to jediné. Celý vílí svět je v ohrožení, územím se šíří nemoc, na kterou není lék.

Feyre přichází na to, že víly nejsou to, za co je celý svůj život považovala. Nejsou to zlé nestvůry jak byla učena. Alespoň ne všichni. A přestože Tamlin není uplně nejlepší společník, Feyre zjišťuje, že na něm něco je.

Knihu jsem zhltla během jednoho dne. Po první větě jsem už nemohla odtrhnout pozornost. Celý příběh mě pohltil a jediné co mi vadí je, že ještě nejsou další díly (naštěstí druhý díl vychází už za dva měsíce).