čtvrtek 28. února 2019

Recenze: Jiskření od Penelope Douglas

a 1/2

Autor: Penelope Douglas

Název: Jiskření (Rival)

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2019

Počet stran: 328











Jiskření je sice mou nejméně oblíbenou knihou v celé sérii, ale přesto je skvělá, čtivá a návyková!


Po dočtení Nádechu jsem byla naprosto nadšená, takže jsem se na Jiskření neskutečně těšila. Hlavně na Madoca, který sice není Jared (to je moje #1), ale i tak je to materiál na zamilování se. Protože kdo by se do jednoho z těhle dvou nezamiloval, že? Bylo těžký představit si někoho, kdo k němu půjde a hlavně, kdo se popere s tím jeho egem a ooooobří osobností.

Madoc právě dokončil střední a plánuje chlastat a slavit celé léto předtím, než bude muset na vysokou, kterou mu vybral jeho otec. Jeho plány ale nevychází tak, jak si představoval. Musí se nastěhovat k Jaredovi, protože k nim do baráku se nastěhuje jeho nevlastní sestra Fallon.

Mezi nimi to není vůbec dobré. Dva roky nazpátek si spolu něco začali a ona pak z ničeho nic zmizela. A chová se tak, jako kdyby jí k tomu Madoc donutil. Ale teď je zpět. A je jiná. Hodně. Zbavila se většiny piercingů, přestala jezdit na skatu a má více tetování.

Fallon se nevrátila proto, aby se s ním smířila. Vrátila se pomstít.

Celkově byla zápletka o dost méně zajímavá, jak ta v Nádechu, ale i tak se v Jiskření objevila řada překvapivých momentů. Ty to celé dost zachraňovaly. Jsem jeden z těch lidí, kterým Fallon nesedla. Přišla mi sobecká a dost sebestředná. A chovala se jako pěkná *****.

A Madoc trochu ztratil tu svou jiskru. Už to nebyl takový ten drsňák.. Místy to byla spíš pěkná bačkora. Ale samozřejmě měl ty svoje obvyklé momenty, kdy to nešlo jinak, a musel se člověk smát.

Celá romantická linka byla trochu slabší. Většinou si zápletky, kdy se hlavní hrdinové už znali a něco se pak pokazilo, užívám, ale tady to úplně nefungovalo. Nedalo se tomu moc věřit. Přišlo mi, že tomu chyběly emoce, které byly v Nádechu.

Co celé knize pomohlo, byly vedlejší postavy. Jasně, jsem trochu ovlivněná tím, jak je Jared boží, ale nedá se nic dělat. Prostě to tak je. Pro stránky, kde byl Jared, Tate nebo Jared s Tate jsem žila!

A samozřejmě, Penelope umí psát. Prostě to umí, takže příběh byl čtivý, návykový a neodložitelný.

Celou sérii jsem přečetla nějaké čtyři roky nazpátek. V tu dobu už byly všechny knížky venku, takže jsem si dala maraton všech najednou. Tehdy jsem dala Jiskření 3 hvězdičky, ale teď s odstupem a znovupřečtení jsem to trochu zvýšila. O půl hvězdičky, ale zasloužené!

Pro mě je to nejslabší kniha celé série. Hlavně ve srovnání s Nádechem, což je jedna z mých nejoblíbenějších knížek vůbec. Ale když to porovnám s jinými knihami tohoto žánru, tak je to stále nadprůměr. Čtivé, krásně napsané, můžete si pobrečet, můžete se zasmát. Je to taková ta příjemná oddechovka s troškou něčeho navíc.

(Sice to vypadá, že si tady v recenzi jenom na něco stěžuju, ale mně se to ve výsledku líbilo! Jen to prostě bylo o dost slabší jak první díl. Ale třetí je zase o dost lepší - není tak skvělý jako Nádech, ale je lepší jak Jiskření.)

2 komentáře:

  1. Mám moc ráda tvoje recenze, vždycky se u nich nasměju. :D
    Na knihu jsi mě dost nalákala a to tento žánr absolutně nečtu.

    OdpovědětVymazat
  2. Kdo četl první díl, pochopí ;)

    OdpovědětVymazat