Recenze: Skoro úplný seznam těch nejhorších nočních můr od Krystal Sutherlandové

☆☆☆☆

Autor: Krystal Sutherland

Název: Skoro úplný seznam těch nejhorších nočních můr

Nakladatelství: YOLI

Rok vydání: 2018

Počet stran: 328









Nalákala mě obálka a jedno Vám řeknu. Vnitřek knížky je stějně dobrý jako jeho zevnějšek.




Upřímně. Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, když jsem knížku otevřela. Věděla jsem, že tam půjde o strach, fóbie a celkově, že se to bude točit okolo mentálních chorob. Byla to taková sázka do loterie. A já naštěstí vyhrála. Protože Skoro úplný seznam těch nejhorších nočních můr úžasný. Trošku bych to přirovnala k Dám ti slunce, chvíli mi to dávalo podobné "vibrace."

O co jde? Solarovi jsou rodina, která je prokletá. Každý z nich umře na svůj největší strach. Pár členů už na to doplatilo. Zbývající členové jsou: děda (je už senilní a bojí se vody), táta (žije už několik let ve sklepě, bojí se vyjít ven), máma (bojí se smůly), brácha (bojí se tmy, nikdy nesmí být zhasnuto) a Ester. Ta se bojí všeho a ničeho. Proto má seznam 50 věcí, kterých se bojí. Tedy, vlastně 49 věcí, číslo jedna je prázdné. Neví, co je její největší strach. Jo, a taky byste měli vědět, že chodí jenom v převlecích. A taky že má nejlepší kamarádku se jménem, který neumím ani přepsat, ale v mý hlavě zní jako Belzebub. A ta kamarádka nemluví.

Po nějakých problémech, se kterými Vás nebudu zatěžovat, se rozhoduje se svým 49 strachům postavit. A nebude na to sama. Bude já pomáhat Jonah, který vše hodlá dokumentovat (pravděpodobně) kradenou kamerou. A místy i Belzebub a její brácha dvojče.

Musím říct, že tohle byla hrozně krásná knížka, o hledání sama sebe. Ten celkový námět je skvělý a i zpracované je to dobře. Má to spád, čte se to samo a než se nadějete, je konec. Není to procházka růžovým sadem, ani pro jednu z hlavních postav, ale je tam vidět posun a to jak se v průběhu změnily (protože se staví jednomu strachu týdně, tak se děj odehrává po celkem dlouhém časovém období, za což to ode mě získává plusový body).

Nebyla tam naštěstí žádná instalove. Jde to hezky pomalu, přirozeně, pěkně pianko. Ale tady v tomhle případě není láska hlavním bodem knihy. Naopak. Je tam, ale je to upozaděno tím, jak se vypořádat se strachy, jak žít, jak porozumět ostatním i sobě samotné.

Bylo tam pár detailů, které jsem upřímně nepochopila. Teda, ony to nebyly úplně detaily, ale celkem důležitá část děje. Nejdřív jsem si říkala, že je to vlastně dobrý, ale pak se to trochu přehouplo a už jsem si říkala jenom "wtf." Právě tohle srazilo hodnocení o hvězdičku níž, jinak bych knížce s čistým svědomím dala plný počet hvězd.

Tuhle knížku rozhodně doporučuju. Je to něco neobvyklého, řeší problémy, o kterých se moc nemluví a ukazuje, že není třeba se stydět požádat o pomoc, ať už kamarádům, nebo odborníkům. Ve mně to nakonec zanechalo hrozně hezké pocity, dodalo mi to takový pocity naděje a celkově se mi to fakt hrozně líbilo.