Minirecenze: Diabolik od S. J. Kincaid

☆☆☆☆

Autor: S. J. Kincaid

Název: Diabolik

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2017

Počet stran:376









Nakonec velmi milé překvapení!




Tohle je knížka, kterou jsem četla nadvakrát. Když jsem jí začala někdy před půlrokem číst, nedokázala jsem se začíst a dostat se přes stou stranu. Nebavilo mě to a tak jsem to odložila. Poté, co vyšla v češtině, mi spousta lidí říkala, že fakt stojí za to a že bych se jí měla pokusit přečíst znovu. A tak jsem to udělala.

Z počátku jsem zase měla problémy, přišlo mi, že se to tam hrozně táhne a že se vlastně vůbec nic neděje. Chápu, že byla potřeba nás nějak uvést do děje a do nového dystopického sci-fi světa, ale mě tento způsob nesedl. Asi hlavně proto, že mi vadila jedna z postav, která hrála v úvodu velkou roli - Sidonie. Byla to taková ta čistě kladná postava, která je prostě dokonalá, a takovýhle postavy jsou prostě nudný. To bylo asi zapříčiněno tím, že je kniha vyprávěna z pohledu Nemesis, která je diabolik a ti jsou vždycky přiřazování k jedné osobě, která já pro ně vším a pro které udělají cokoliv.

Čímž se dostávám k zápletce, Sidoniin otec se provinil tím, že chtěl šířit víru ve vědu a to se císařovi nelíbilo a tak si zavolal Sidonii na svůj dvůr, což nikomu nepřišlo jako bezpečné a tak tam vysílají Nemesis. Vzhledem k tomu, že tam nikdo nevypadá, jak ve skutečnosti vypadá, tak to nebyl problém. A to, že v tu dobu diabolici byli zakázaní a Nemesis už neměla existovat, byl vlastně takový bonus, protože to jí dalo mnohem lepší začínající pozici ve světě zrádných aristokratů, šílených princů, intrik, plánu, lží a pokusů o vzpoury.

Ve výsledku jsem z toho nebyla tak nadšená jako ostatní, ale jakmile jsem se dostala přes ten vysvětlující úvod, bylo to mnohem lepší a nakonec jsem si to užila. Faktor hrál i fakt, že Sidonie tam pak už nehrála takovou roli. Není to taková pecka, ale je to dobrý. Má to nápad a je to dobře napsané, je to čtivě a má to spád.

Dost mi vadí to, že všude tvrdili, jak je to standalone, ale protože se to dobře prodávalo, je z toho najednou trilogie. (To je jako s Jiskrou v popelu, která byla nejdřív standalone, pak duologie a nakonec se z toho vyklubala tetralogie.) Nepopírám, že tam zbyla spousta otevřených otázek a spousta nedořešených problémů, ale ten polootevřený konec mi nevadil. Vlastně se mi i líbil a po přečtení recenzí na druhý díl se do něj asi moc nepohrnu a zůstanu u tohoto konce.

Suma sumárum se mi tři čtvrtiny Diabolika fakt líbily a jsem ráda, že jsem mu dala druhou šanci.

Co vy, četli jste?