Recenze: Píseň zimy od S. Jae-Jonesové

Autor: S. Jae-Jones

Název: Píseň zimy (Wintersong)

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2017

Počet stran: 392









No. Nesuď knihu podle obálky.





Já vám nějak nevím. Líbilo se mi to? Nelíbilo se mi to? Vlastně se nedokážu rozhodnout. Na jednu stranu se mi to hrozně líbilo - ale víc než cokoli, tak asi jenom ta prvotní myšlenka, ten nápad. A na druhou stranu tam bylo tolik věcí, co mi vadilo, co mě iritovalo.

Píseň zimy je převyprávění o Králi duchů - vím, že je to i film, ale v životě jsem tuhle pověst/pohádku neslyšela a ani jsem neviděla film, takže jsem do toho šla v blažené nevědomosti. Každopádně máte tu Liesl (neboli Elizabeth), nejstarší ze tří sourozenců. Mladší Kathe je rozmazlená, naivní a nádherná. Nejmladší Joseph je pak houslový génius. No a Liesl.. ta je ošklivá a hudbu ráda skládá, ale její otec jí nevěří.  A taky je neuvěřitelně nesobecká a obětavá. No prostě, hotová světice.

Protože Kathe nenaslouchá své sestře, ochutnává od skřetů ovoce a to ji nějak omamuje a ona sama odchází do podzemí za Králem skřítků. Liesl se za to cítí odpovědná a vydává se za ní (překvapení!). Král skřítků jí (samozřejmě) nechce pustit, protože potřebuje manželku a tak s ním Liesl uzavírá dohodu - když se dokáže dostat na povrch, jsou obě volné. Jenže ona to nedokáže (překvapení!). A tak s ním uzavírá další dohodu - stane se jeho manželkou místo Kathe! Protože jednou v životě chce být sobecká (taky vám to přijde jako blbost?). No, a tak zůstává v Podzemí s Králem skřítků.

Jo a zapomněla jsem na takový malý detail.. Cena za to, že tam zůstane je její život - Král skřítků je něco jako Matka příroda a přináší na zem jaro. K tomu ale potřebuje oběť - svou lidskou nevěstu.

Tohle je vlastně trochu víc dopodrobna převyprávěná oficiální anotace a více co? Je to polovina celé knihy. Jako fakt, nekecám. Tyhle dva odstavce jsou ve skutečnosti dvě stě stránek. DVĚ STĚ!

Jo, asi docházím k názoru, že se mi Píseň zimy asi vlastně nelíbila.

Ale zpátky k recenzi! Nejenže se ty první dvě stovky stránek neskutečně vlekly, měla jsem chuť všechny proplesknout. Hlavně Kathe. Tahle holka mě tak neskutečně štvala - "Jsem tak pěkná a zasloužím si víc! Liesl věnuj mi pozornost! Nic? Tak udělám to, cos mi říkala, ať nedělám. Ups. Liesl, zachraň mě." Plesk.

Joseph. Malý génius. V knize byl zobrazen jako někdo.. slabý. Potřeboval neustálou pozornost a ujišťování jak výborně hraje na housle. Plesk.

Její otec. "Kathe, to mám ale pěknou dceru. Josephe, ty můj malý génie! Liesl, ty stojíš za prd!" Plesk.

A Liesl. "Jsem tak hodná starší sestra, budu se o všechny starat! Škoda, že otec neuznává mou muziku a škoda, že jsem tak ošklivá! Má sestra je tak pěkná a můj bratr tak talentovaný!" PleskPleskPlesk!

No a to jsem ani nezačala mluvit o druhé polovině knihy! I když ta byla o dost lepší, než ta první. Ale no. Jde popsat dvěma slovy - stockholmský syndrom. Vážně. Nejrychlejší otočka o sto osmdesát stupňů, co jsem kdy viděla. Z "nesnáším tě, ty hrozný monstrum, co mi ukradlo sestru" k "proč se se mnou sakra nechceš vyspat" jsme se dostali během asi dvou stránek.

Nápad a motiv celé knihy je výborný, jen to provedení se mi nějak nezalíbilo. Musím, ale uznat, že se to celkem dobře četlo. Místa byla pomalejší a táhla se (hlavně teda první polovina) a pak tam místy byly skoro až moc akce (druhá polovina). Teď mě napadlo další plus! Žádný milostný trojúhelník! Za to tam je ale instalove stejně nenápadná jako koule z děla.

A i přes to všechno se celkem těším na druhý díl - to otravné, nudné a "to jako vážně" snad už máme z krku, takže pokračování by mělo být snad dobré. Jinak jde to považovat i za stand alone, pokud Vám nevadí určitý věci.

Bohužel musím říct, že největší plus celé knížky je ta nádherná obálka. Ale obálka druhého dílu je ošklivější, což by teoreticky mohlo znamenat, že to bude konečně ta bomba, kterou jsem očekávala od Písně zimy!

Co vy, četli jste? Co na ni říkáte?