Recenze: Temnější tvář magie od V.E. Schwabové

☆☆☆☆☆
  

Autor: V.E. Schwab

Název: Temnější tvář magie (A Darker Shade of Magic)

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2016

Počet stran: 342


 






Nemám slov. To bylo tak dobrý. (slov jsem nakonec našla docela dost)



Ach. Můj. Bože.

To bylo TAK dobrý.

Tak moc dobrý.

Proč jsem na přečtení čekala tak dlouho? (I když na to odpověď znám. Protože Argo pořád odkládá vydání druhého dílu.)

Se studem se musím přiznat, tohle je moje první kniha od V.E. Schwab. Nějak mě celý ten hype okolo její osoby minul. Do teď.

Řekla bych, že přes několik desítek lidí mi říkalo, ať si tuhle sérii přečtu. A já pořád odolávala. Pak konečně vyšla v češtině a já hrdinně odolávala dál. Pak jsem si ale přečetla o čem to všechno vlastně je a už jsem tomu dál nemohla vzdorovat. Nakonec jsem si jí pořídila. Pak přišel konec semestru, psaní seminárek na poslední chvíli a nakonec zkouškové. Nebyl čas si to přečíst.

A před pár dny jsem nějak nevěděla co číst. Chtěla jsem něco trochu magického, něco malinký ždibec něčeho romantického, ale zase ne slaďárnu. Něco dobrodružného. Chtěla jsem super záporáky, kteří budou fakt záporný, zkažený do morku kostí a dobrý bitvy. Chtěla jsem něco, kde vše nebude černo-bílý, ale kde bude hodně šedý. Chtěla jsem něco nečekaného a něco si mi vyrazí dech.

A to všechno mi Temnější tvář magie dala. A mnohem víc.

O co v Tváři jde?

Existují tři různé verze Londýnu. Červený, bílý a šedý. Šedy Londýn je nejobyčejnější, magie se tam prakticky nenachází a skoro nikdo o ní neví. V bílém Londýně je magie také pomálu, ale lidé o ní vědí. Tak moc se snaží o její podrobení, až z toho jsou skoro šílení. Vládnou dvě krutá dvojčata, jejichž síla je obrovská. A červený Londýn je "zdravý" Londýn. Magie je v něm dostatek, nikdo tam netrpí a nedochází tam prakticky k žádným bojům.

Existuje ještě další, čtvrtý, Londýn. Černý. Ten je ale zapečetěn a nikdo tam nemůže. Proč? Černý Londýn byl přemožen magií, která tam zafungovala jako mor.

Mezi jednotlivými Londýny se nedá přecházet, pokud nejste Antari. V této době existují pouze dva, jeden z nich má domov v bílém Londýně, Holland, a druhý má domov v červeném Londýně, Kell.

Kell je skoro adoptován královskou rodinou ve svém Londýně. Jako Antari funguje jako velvyslanec mezi jednotlivými Londýny a svůj volný čas tráví tím, že čas od času něco propašuje z jedné strany na druhou, i přesto, že je to zakázané.

Jednou se mu to však vymstí a do rukou se mu dostává velmi nebezpečný předmět, který pochází z černého Londýna. Co se mu taky vymstí je to, že si ho nehlídal, když se v šedém Londýně setkal s Lilou Bardovou. Protože pak už ho nevlastnil. Protože Lila Bardová je zlodějka. A pirátka. Bez lodi. Ale má meč. A klobouk. A pistoli. Je tak trochu jako Jack Sparrow v ženském podání. Vlastně ne trochu. Lila Bardová je ženská verze Jacka Sparrowa.

Kellovi nezbývá nic jiného než se pokusit ho získat zpět.

Jak jsem řekla. Byla. to. bomba. Od první do poslední stránky se něco dělo, nic se neopakovalo, děj krásně plynule pokračoval dál. Nenašla jsem tam žádná hluchá místa, žádný zbytečný řádek. Všechno to bylo, jako když úspěšně hrajete Tetris - kousky do sebe bez problému zapadají a nakonec s tím posledním dílkem, tou poslední stránkou je dokončeno mistrovské dílo. Akorát že Vám to v mysli nakonec neudělá puf, ale BUM.

Lila Bardová je jednou z nejlepších ženských literárních hrdinek, o kterých jsem četla. Je vtipná, je sebevědomá, je svá, je nebojácná, je ironická. Je to pirátka. Co víc dodat. No a Kell, přestože se snaží vypadat a chovat jako drsňák je hroznej ňuňák a roztomilouš. Fakt. Zatím tam byla jenom zmínka o Rhyovi, princi červeného Londýna, ale vypadá to, že taky bude patřit mezi mé oblíbence, až dostane víc prostoru. Ale vypadá to, že bude flirtovat i s násadou od smetáku.

A k tý mý romantice, kterou jsem chtěla? Sice tam nebyla, ale to nevadí! Protože řekla bych, že bez ní to bylo ještě lepší. Byl tam malej náznak budoucí možné romantiky a to mi bohatě stačilo.

Co musím ještě pochválit, je překlad. Ten se fakt povedl. Je to krásně napsané a skvěle přeložené. A díky tomu, jak moc dobře přeložené to je, jsem ráda, že jsem si to přečetla v češtině. (neznamená to ale, že budu čekat na překlad dalších dílů. sorry, na to nemám nervy, potřebuju vědět, jak to bude pokračovat. ale postupně si je ve fyzické podobě dokoupím v češtině.)

Temnější tvář magie se stala jednou z nejoblíbenějších knih, které jsem za tento rok přečetla a dost možná celému mému žebříčku i kraluje. No. Já teď jdu číst druhý díl. Pak si hodím třetí a pak se asi vrhu na další Victoriiny knihy.

Co vy? Četli jste? Jak se vám to líbilo?