Recenze: Milý Johne od Nicholase Sparkse

☆☆☆
 

Autor: Nicholas Sparks

Název: Milý Johne (Dear John)

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2015

Počet stran:272


 


 


Sparksova klasika mě bohužel nezaujala. Nevyhovuje mi jeho styl psaní a snad jediná věc, která se mi fakt líbí, je Channing na obálce.




Já a Sparks jsem si prostě nesedli. Milýho Johna jsem se snažila přelouskat asi tři měsíce, než jsem se konečně dohrabala ke konci. Otázkou je jestli je to mnou, nebo tou knihu. Poslední dobou mě totiž nebaví nic číst. Nebo mě nebaví číst, to co mám k dispozici.

V tomhle případě je to ale spíš na Sparksovi.

Asi všichni jste viděli film, nebo víte o co jde, takže nebudu zacházet do detailů, ale je to romantika z válečného prostředí zamíchaná s pocity viny, láskou a sebeobětováním.

Zní to pohádkově, že? Teda ne pohádkově, pohádkově, ale pro někoho kdo má přečteno už několik romantických knih z válečného prostředí to napovídá, že to bude emocionální jízda, co bude stát za to.

Nestálo.

Nějak mi prostě nevyhovuje to, jak Sparks píše. Zkrátka a jednoduše mě to hrozně uspává. Do extrému. Vážně. Začnu číst a během tří stránek jsem tuhá. Navíc mě ani nijak netěšila představa toho konce, který není dle mého gusta. Já ráda přešťastný a přeslazený konce a to tady prostě není. Ani nevím, jestli to Sparks vlastně umí.

Ptáte se proč jsem se vlastně pustila do čtení, když jsem věděla, že to nekončí tak, jak bych chtěla? Film. Ten je až na posledních deset minut skoro až skvělý. Skoro. Proto jsem si myslela, že to tak bude i v knize a ten konec nějak překousnu.

Jenže oproti filmu má kniha jednu zásadní nevýhodu, která jí ubírá na atraktivitě. Chybí jí tohle:

A tohle:

A pak taky tohle:

Protože Channing přetvoří i tu sebenudnější věc na něco skvělýho. Jasně, mohla jsem si ho celou představovat, ale jak se mi chtělo spát, tak mi ani fantazie moc nefungovala.

Navíc, sledovat Channinga dvě hodiny v jakkoli špatným filmu je pořád lepší než přelouskávat se tři sta stránkami textu.

Sparksovi jsem dala druhou šanci a ani podruhé jí neproměnil. Třetí mu už asi ani radši dávat nebudu. Možná kdybych sáhla po něčem o čem vím, že končí dobře, předobře bylo by to o něco lepší, ale i tak si myslím, že Sparks nikdy nebude mým šálkem čaje. Nikdy se asi neztotožním s tím jeho až klasickým stylem psaní a láskou ke špatným koncům. Chápu, že v životě ne všechno končí dobře, ale když už něco čtu, tak já osobně potřebuju happy end.