Recenze: Návrat na vinici od Kristan Higginsové

☆☆☆☆

Autor: Kristan Higginsová

Název: Návrat na vinici (The Best Men)

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2017

Počet stran: 384








Čtivý příběh z prostředí amerických vinic, který Vás vtáhne do děje. A přiměje Vás snít o jistých policistech se zelenýma očima.



Faith měla všechno. Velkou milující rodinu, vysokoškolský titul, výborné pracovní nabídky, dlouholetého přítele a svatbu na spadnutí. Jenže se uprostřed slibů se stane něco, co asi nikdo nečeká. Její snoubenec Jeremy se přizná, že je vlastně gay. Není třeba říkat, že ze svatby nakonec sešlo.

Faith odjíždí z malého městečka do San Francisca, kde si buduje kariéru a snaží se na Jeremyho zapomenout. Občas si vyjde na rande, které je však jedno horší než druhé. Když už její potencionální partner není gay, tak je ženatý a má dítě.

Nakonec se rozhoduje, že se vrátí zpět do Manningsportu, alespoň na čas.

Zde se hned (nedobrovolně) vidí s policistou, Levim, mužem, který stojí za tím, že sešlo z její svatby. 

Přesně jak se dá očekávat, tak to mezi nimi začne jiskřit.

Velkou část knihy je jejich vztah jako na houpačce, jednou se mají rádi a pak na sebe zase tři stránky prskají nadávky (ale ty jejich hádky jsou dost vtipné a tohle houpání vypadá docela přirozeně a dokonce můžu říct, že mi až nevadilo).

Levi je muž velmi mála slov, a pokud z něj dostanete více jak tři slova najednou, je to Váš šťastný den. Služba v armádě ho poznamenala a rozvod mu také vyloženě nepomohl. Ale bručoun byl už od dětství.

Příspěvek sdílený Markéta (@mlovesreading), Bře 30, 2017 v 2:15 PDT

Faith představuje všechny milovníky zmrzliny a různých doma pečených sušenek (které Levi rád dělává ve tři ráno). A ty, co se pak proklínají a přísahají, že už budou jíst zdravě. Podle jejího veselého přístupu a věčného optimismu by jen málo řeklo, že vlastně trpí epilepsií a byla v autě s matkou, když do nich nabouralo auto, po jehož nárazu její máma zemřela.

Když tyhle dva spojíte, vyjde Vám vlastně ideální pár, který se skvěle doplňuje.

Jen jim dlouho trvalo, než na to přišli.

Celé knize vévodí vtipné pasáže, které zobrazují některé nedílné součástí života.

Nedá se říct, že by kniha byla nějak překvapující, nebo že se v ní nacházeli nějaké hrozně nečekané zvraty. Ale o to v tomto typu literatury a knih vlastně zase tak nejde. Jde o to, aby nás hlavní hrdinové neiritovali (což nedělali), abychom se pobavili a na chvíli vypli od reality (což jsem udělala). Jde o to si po přečtení posledního odstavce spokojeně povzdechnout (což jsem splnila) a přát si, abyste v reálném životě taky potkali svého vlastního Leviho (v 11:11 jsem si přála).

Konec byl stejný jako v jiných knihách tohoto typu, krásně přeslazený. Ale přeci jen, člověk potřebuje trochu toho cukru do života!