Recenze: Gigantosaurus od Jonnyho Duddla

Autor: Jonny Duddle

Název: Gigantosaurus

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2017

Počet stran: 30





"Příběh" není nijak zajímavý nebo překvapující, ale ty ilustrace stojí za to.

Asi se ptáte, co tu dělá recenze na něco, jako je Gigantosaurus. 

Začnu tím, jak jsem se ke knize vlastně dostala. Opět přišel katalog knižního klubu a tentokrát jsem si nenašla nic, co bych chtěla jak v katalogu, tak ani ve zbylé nabídce. Když v tom mi do oka padl právě Gigantosaurus!

Bráchově manželce roste v břichu malá Fazolka, která ještě pár měsíců neuvidí svět, ale proč se nepřipravit s leporelem, které mrňous nebude dalších pár let potřebovat. A protože Falzolka je vlastně Fazolák, tedy kluk, Gigantosaurus mi přišel jako skvělá volba. Navíc ho ilustroval Jim Kay, jehož obrazy miluju a obdivuju.

Abych pravdu řekla, tak hezkými ilustracemi to tak nějak končí. Příběh je takový nijaký. Vůbec nechápu jeho pointu a pochybuju, že by jí tam našlo i malé dítě. Není tam žádné poučení, žádný závěr. Nebo takhle, něco tam je, ale musela jsem nad tím dost dlouho přemýšlet a kdo ví, jestli jsem to domyslela správně.

Co toto leporelo dítěti představí, je několik druhů dinosaurů, což možná je autorův záměr, ale i tak mohl příběh o stránku dvě prodloužit (upřímně by mu to moc práce nedalo, protože na stránce je asi tak věta a vsunutí nějakého "výchovného závěru" by neuškodilo), aby to dítěti dalo i něco více, než jen názvy pár dinosaurů.




A další věc. Na obálce píšou, že je to pro děti 2 roky plus. Dle mých zkušeností, dvouletý dítě je rádo, že něco žvatlá a řekla bych, že mu bude jedno jestli ta zelená velká věc na obrázku je Gigantosaurus, nebo Stegosaurus. Uplně mi toto označení nepříjde adekvátní, ale uvidíme, třeba bude Fazolka geniální dítě.. nebo jsem se setkala jen se zaostalými jedinci.

Nosnou silou tohoto leporela jsou tedy jednoznačně ilustrace. Malým klukům se určitě budou líbit. Jinak ohledně příbehu.. nic moc.