Handlettering a já #1 - mé začátky a tipy

Vím, řekla jsem to už tolikrát. Ale miluju kaligrafii a hand lettering. Miluju kreslení a obyčejné cákaní vodovkama, protože i tím vznikají fakt celkem pěkný věci.

Asi to zní dost narcisticky, ale líbí se mi to, co dělám. Baví mě to a užívám si to (narozdíl od vysoký, která mě psychicky hrozně unavuje a ubíjí a rozhodně se jí neužívám, i když bych asi měla).

Nedá se říct, že bych měla jakkékoliv zvláštní malířské nadání. Když jsem byla mladší, tak jsem kreslila a malovala v jednom kuse, ale pak jsem toho zanechala. Možná, že kdybych se tomu nepřestala věnovat, byla bych někde jinde a postavy, které se snažím namalovat by vypadaly o něco lépe. Jenže oni tak nevypadají a mě nebaví dělat něco, co mi nejde a co vypadá nakonec skoro až děsivě.

Před necelým rokem jsem začala s moderní kaligrafií a bylo to jedno z těch lepších rozhodnutí, co jsem v poslední době udělala. Na instagramu jsem sledovala různé umělce jak dokáží jedno slovo přeformovat na něco nádherného a nadchlo mě to. Rozhodla jsem se to taky vyzkoušet.

Ihned mě to začalo bavit.

Když se teď dívám nazpátek na své staré pokusy, tak to byl děs, ale v té době mi to připadalo fakt dobrý.

Ještě než jsem s pořídila svůj první brush pen, dělala jsem takzvanou "falešnou kaligrafii," kde vlastně sami simulujete tlak, který byste vytvořili díky brushpenu, tím že vyplníte tu část, kde byste normálně přitlačili.

Pak jsem si pořídila tři levné brush peny, každý v jiné velikosti, abych si vše vyzkoušela. Jestli by to bylo něco, co by mě bavilo a stálo za koupení dražšího pera. Bavilo. Ale dražší a kvalitnější pero jsem si nekoupila ještě dlouhou dobu. Proč? Nevím, asi mi přišlo, že ty co mám stačí.

Nepopírám, že stačily, ale poté co jsem vyzkoušela lepší pera, už na ně nedám dopustit. A abych řekla pravdu, asi by se mi to s nimi na začátku lépe učilo, kdybych měla ty brushpeny, které mám teď.

Nekoupila jsem si žádnou příručku, jak to dělat, jak správně psát.. vše jsem se učila z různých videí na youtube a na instagramu. Což na jednu stranu stačilo, ale někdy by se asi hodilo mít něco, na co se obrátit v případě potřeby. Prostě jse psala a psala a psala.

Co je důležité pochopit je to, že kaligrafie vlastně není psaní. Je to kreslení písmen. Nesmí se na to spěchat, jako když píšete normálně. Psát se musí pěkně pianko, pomalu. Je potřeba dávat si načas. Je jedno, jak píšte normálně. Já píšu jako prase. Ne, vážně, zeptejte se všech v mém okolí.

Vždy chvíli trvá, než si najdete vlastní styl, který Vám bude vyhovovat. Nevzdávejte to, i když se Vám Vaše počáteční pokusy nedaří. Prostě pište dál. Dostanete se do toho.

Mám pro Vás důkaz, že když budete cvičit, tak se to zlepší.

Tady je jeden z mých prvních pokusů versus něco, co jsem dělala před pár dny. Já osobně tam tu změnu vidím, tak doufám, že i vy. Ale co sama sleduju, tak jsem se naučila jak lépe napojovat jednotlivá písmena, jak lépe udělat mezery mezi slovy. Už to není tak kostrbaté a celkově mají má písmena lepší tvar.

(Teď jsem si všimla, že jsem nepřepsala všechno a kousek mi chybí.. nevadíí :D ale tak pro představu to stačí)

Z toho všeho vyplývá, že možné je všechno!