Když jsem byla na střední, tak jsem čtení klasik milovala a doopravdy jsem si to užívala. Teď, když musím číst spoustu odborných textů na semináře na vysoké, tak pak radši sahám po "lehčí" literatuře - jak asi víte, tak miluju cokoli, kde je nějaká romantika.
Klasiky už tedy nejsou mým primárním zájmem a dlouho už jsem po žádné nesáhla, je tu ale pár klasik, které miluju a které si s radostí přečtu znovu a znovu. Určitě některé dokážete uhádnout (dvě z nich určitě), některé Vás ale možná překvapí.
Na blog teď budu přidávat články ohledně klasik - které se mi líbili, které ne a které si chci přečíst a tak nějak podobně. Prvním z řady článků tedy (jak už název napovídá) představí mé nejoblíbenější klasiky.
Jednou z mých nejoblíbenějších klasik (a vlastně knih vůbec) je Evžen Oněgin od Puškina. Je to jediné veršované dílo, které jsem dokázala pochopit a zamilovat si ho. Jestli si nechcete přečíst celou knihu, přečtěte si alespoň Taťánin dopis. Věřím, že každý si v něm dokáže najít něco, co ho zasáhne a možná třeba i ovlivní.
(Zároveň to není jen jediné veršované dílo, které jsem si zamilovala, ale zároveň to je taky jediný Rus při jehož čtení jsem se neměla nutkání knihu zapálit.)
Další mou oblíbenou klasikou je (asi nepřekvapivě) Větrná Hůrka od Bronteové. Tato kniha má dvě strany, dvě Kateřiny, dva různé konce. Jsou tam špatné věci a lidé, kteří je dělají, ale zároveň je kniha plná naděje a ukazuje, že nemusíme opakovat chyby předchozích generací, ale že se z nich můžeme poučit. A buďme upřímní, asi každý by si chtěl najít někoho, kdo ho bude milovat tak, jako Heathcliff miloval Kateřinu.
Naprosto nepřekvapivě mezi mé oblíbence patří i Pýcha a předsudek od Austenové, protože kdo by nemiloval Darcyho. Nemyslím si, že to potřebuje nějaký další komentář, krom jednoho - kdo neviděl tu verzi s Colinem Firthem, udělejte to. Nebudete toho litovat. Pokud pořád nejste nalákání, tak pro Vás mám čtyři slova - jezírko, bílá košile, Colin.
Další knihu možná někteří nepovažují za klasiku, ale pro mě tak trochu je a nikdo mi nevymluví, že patří mezi české klasiky. Navíc je to jediný počin od českého autora, který zbožňuju. Tou knihou je Saturnin od Jirotky. Je to jako by byla napsaná přímo pro mě - je vtipná, plná ironie a sarkasmu a prostě bomba. Nestává se mi často, že bych se nahlas u knih smála, u Saturnina jsem se tlemila prakticky neustále.
Farmu zvířat od Orwella nemůžu nazvat jako svou oblíbenou, ale dostala mě. Naprosto. Do čtení jsem šla naslepo a neměla jsem tak tušení o co v knize půjde, což bylo ve výsledku moc dobře. Protože pak mě ten konec naprosto dostal a o Orwellových slovech jsem pak přemýšlela ještě hodně dlouho. Přirovnání lidí ke zvířatům, celá jeho vize a celkové poselství knihy - to Vás prostě donutí přemýšlet. A věta Všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější se mnou zůstala ještě roky po přečtení a myslím si, že ještě dlouho zůstane.
Pravděpodobně si ji v nejbližší době přečtu znova, protože jsem teď měla semestr historie Ruska a věřím, že v knize najdu nespočet malých detailů, které mi předtím unikly.
Takže tohle je mých pět a půl nejoblíbenějších klasik. Jaké klasiky máte rádi vy?
Ještě úplně na závěr:
Úplně nesouhlasím s názorem, že je nutné číst klasiky a takové ty seznamy knih typu "co musíte přečíst před tím, než zemřete" mi přijdou trochu zcestné. Nevidím důvod, proč číst něco, co už předem vím, že mě nebude bavit a ztrácet tak tím čas, který bych mohla trávit čtením něčeho, co si naopak užiju.
Kdo si chce klasiky přečíst, ten si je přečte. Taky si nemyslím, že ti co klasiky čtou, jsou "lepší" nebo chytřejší, než ti, co čtou takzvanou "brakovou literaturu." Jde o prostě o vkus. To že si ráda přečtu tuctový romantický příběh neznamená, že nejsem dostatečně chytrá a vzdělaná na to, abych si přečetla něco z klasicky, či non-fikce. Ne, znamená to, že mě to prostě nebaví a nevidím důvod tím ztrácet čas, když už ho ztrácím čtením o druhé revoluci v Rusku (což je mimochodem ještě méně záživnější než Dostojevskij).
Souhlasíte? Nebo na to máte nějaký jiný názor?
Pycha a predsudek je vazne kniha, na ktere se vetsina ctenaru shodne. A presne tak i Vetrna hurka je pravy opak - docetla jsem ji silou vule :-D dneska jsem zrovna natacela o klasikach a zaradila mezi ne Quo vadis, Milence lady Chatterleyove nebo Pana Theodora Mundstocka :-)
OdpovědětVymazatVůbec nevím proč, ale uplně si mi připoměla, že jsem tam zapomněla zařadit Dumase! Vlastně je oba.
VymazatQuo Vadis jsem nečetla, ale chtěla bych, už od střední mě hrozně láká!
Mám ráda Quo Vadis, Není římského lidu, Mistra a Markétku, 451° Farenheita, 1984, Literární poklesky, Saturnina, Vejce a já, Válku s mloky :) To jsou příběhy, k nimž bych se jednou chtěla vrátit. Líbila se mi třeba i Jana Eyrová, ale... jenom líbila.
OdpovědětVymazatSouhlasím. A přijde mi trochu povýšenecké, když si někdo myslí, že to, že čte výhradně klasiku, z něj činí něco víc než z ostatních čtenářů.
Navíc v současné době vychází tolik nových knížek... víc než kdy dřív :)
Loukotkovou mám doma a chystám se na ní! A Quo Vadis taky - Řecko a Řím mě hrozně lákají. A vlastně i Egypťana bych si hrozně ráda přečetla.
VymazatVálka s mloky mě třeba nezaujala, celkově Čapek mě nijak neuchvátil, ale možná to bude i tím, že jsem musela během měsíce přečíst Hrodubala, Povětroně i Válku s mloky :D
Z tohto zoznamu som nečítala žiadnu knihu, ale na Farmu zvierat sa chytstám, 1984 sa mi od Orwella veľmi páčilo a preto by som rada pokračovala aj touto knihou. Eugena Onegina som počúvala ako rozhlasovú hru a bolo to pomerne dobré, ale na knihu sa zatiať nechystám :D
OdpovědětVymazatJá zase nečetla 1984 a taky se na to chystám. Čekám na nějaký levný vydání, který bude mít pěknou obálku :D
VymazatJako kniha to je určitě lepší! :D má to pak uplně jiný rozměr.
Jé tak já jsem ostuda, z tvého seznamu jsem nečetla ani jednu. Ale z klasik mám pár oblíbenkyň :) Janu Eyrovou, z fantasy Pána prstenů, ze scifi Vesmírnou odysseu a z detektivek vede Sherlock Holmes :)
OdpovědětVymazat