Recenze: Gemina od Amie Kaufmanové, Jaye Kristoffa

☆☆☆☆

Autor: Amie Kaufman, Jay Kristoff

Název: Illuminae

Nakladatelství: Knopf

Rok vydání: 2016

Počet stran: 659











Gemina je druhý díl Illuminae, který je jen krapet méně úžasný jak díl první. Autorskému duu se to opět podařilo.





Tuhle recenzi pojmu trochu jiným způsobem - méně slov, více GIFů.

Gemina je opět napsána stejným způsobem jako Illuminae - příběh nám je podám různými spisy, chaty, přepisy a nově jsou zde i deníkové zápisky, které dělala Marie Lu (nádherné kresby!). Oproti Illuminae je zde mnohem více "popisových částí" a abych pravdu řekla, ty se mi ze všeho líbili nejméně a zdálo se mi jich tam až příliš mnoho.

Děj druhého dílu se odehrává na stanici Heimdall, o které jsme se dozvěděli již v Illuminae - uprchlíci se se sem snažili dovolat, aby vyslali pomoc (na tato volání nikdo neodpovídal) a také se tam nachází otec Kady.

Již od prvních stránek víme, že se na lodi nachází zrádce, Rapier, který pracuje pro BeiTech a aby se nikdo na stanici nedozvěděl o tom, co se stalo na Kerenze (BeiTech ji vybombardoval, aby se dostal k nezákonným dolům), tak blokuje signál.

Hlavní hrdinka Hanna je tatínkova holčička skrz naskrz. Její táta je ale velitel stanice, takže Hanna toho umí více, než se líčit a pěkně oblékat. Boje a strategické uvažování jí nejsou cizí. 

A cizí jí nejsou ani drogy. Rekreačně. Ty jí dodává Nik, člen jakéhosi gangu a bývalý vězeň. Nik je fešák a neustále s Hannou flirtuje, což se příliš nelíbí jejímu příteli Jacksonovi. Který je samozřejmě taky fešák. 

A co se nestane? Nik je donucen (čti vydírán) pomoci jednotce BeiTechu se dostat na palubu Heimdallu, která jak lze předpokládat není přátelského charakteru a řídí se myšlenkou "nejdřív střílej a pak se neptej." Jak se dá očekávat, tak stanice, která se v tu chvíli chystá na výroční ples (a ještě k tomu je prakticky vylidněná kvůli údržbě na červí díře), je rychle přemožena i vzhledem k tomu, že se většina lidí nachází v jedné místnosti. 

Hanna je v tu chvíli jinde, kupuje si od Nika drogu (která pochází z velmi fujky tvora, který se má rychle zpacifikovat po vylíhnutí - což se v tuto chvíli díky invazi nestává.. no, řekněme, že nikdo z toho nebude mít radost). 

Jednotka BeiTechu se pak samozřejmě snaží volně pohybující se a odporující jednotky (= Hanna a Nik) zpacifikovat. A naopak Hanna a Nik se snaží zastavit BeiTech, protože ti tam jsou z jediného důvodu - zničit Hypatii, která nese uprchlíky z Kerenzy.

Jako u Illuminae mi chvíli trvalo zvyknout si na způsob vyprávění, ale jakmile jsem se do toho dostala, tak to šlo jako po másle. Opět celá kniha byla extrémně čtivá a poutavá, nejen svým originálním formátem.

Bohužel se tu objevuje jakýsi trochu pofidérní milostný trojúhelník - není to nijak hrozné a spíš než trojúhelník to je jedna linka. Chápete co tím myslím? 

Dokonce se nám zde objevují i postavy z předchozí knihy. 

Ale na mě tam bylo příliš málo SPIRA, do kterého jsem se zamilovala. Když zrovna nevraždil. A taky málo Kady a Ezry. No prostě, bylo tam málo částí s postavami z Illuminae, které mi přirostly k srdci mnohem víc jak ty z Geminy.

Celková zápletka Geminy byla mnohem komplikovanější a WTF než v Illuminae. Mnohem více fyziky, astrofyziky, vědy a bůhvíčehodalšího. 

Ráda bych řekla, že jsem to všechno pochopila, ale.. 

A jako v Illuminae se i v Gemině nacházely momenty absolutního šoku a překvapění! (jakože cože?)

Nebudu Vás spoilerovat, ale je jich tam hodně. Hooooodně. 

Od začátku jsem tušila, že v mých očích se Gemina Illuminae nevyrovná a toto tušení se mi splnilo. Ale Gemina mě i tak nakonec velmi příjemně překvapila, naprosto předčila má očekávání a já se nemohla odtrhnout od stránek.