Recenze: Za hranicí fantazie od Michaely Mitroci

☆

  

Autor: Michaela Mitroci

Název: Za hranicí fantazie

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2019

Počet stran: 240

 

Tak tohle vážně ne.


Vždycky se snažím na knihách hledat i pozitiva. Obzvlášť, když píšu recenze na blog, aby když mi knížka nesedne si ten, kdo mou recenzi čte, mohl najít, jestli by třeba právě jemu seděla. A bohužel u této knížky můžu říct, že jediný pozitivum, které jsem dokázala najít, je obálka. Obálka je nádherná, fakt krásná a to je tak všechno hezký, co o knížce můžu říct.

Začneme příběhem. Sára pracuje v obchodu s oblečením, ale touží být spisovatelkou. Několik románu už napsala, ale žádný nevydala. V kavárně se setká s Richardem a víte co? Insta love je na světě. Pár si pak předává trapný, rádoby romantický a hrozně "sexy" vzkazy. Já jsem vždycky dostala husinu, když jsem je četla v tom nedobrém smyslu.

Knížka nemá ani 250 stránek a část z toho je proložená úryvky z knihy hlavní hrdinky. Musím říct, že to bylo něco děsnýho. Byl to historický román, který používal ty nejvíce klišé věci, byl napsaný hrozně neohrabaně a zase jsem z toho měla tu špatnou husinu.

Zbytek je prokládaný řadou zbytečných pasáží, které člověka nudí a nezajímají. Její nejlepší kamarádka byla naprosto nijaká a fakt mě nezajímalo, s kým chodí a s kým spí. 

Krom toho, Sára permanentně chlastá. Každý den jde na pár skleniček a je jí zvláštní, že jí je ráno blbě. Ale je to hrozně cool, že jo.

 A Richard. To byl slizák. Jeho rádoby sexy vzkazy byly nechutné a Sára dělala, jako kdyby se měla vždycky roztéct, když je přečetla. Tohle někdo napsat mě, tak prchám.

Scény, které měly být plné vášně, byly napsané tak, že byly spíš k smíchu. A k pláči. 

A nenechte mě začít ohledně konce. Tak klišé zápletka, která má asi člověka dojmout, ale mě jenom naštvala.

Nepochopila jsem motivace jednotlivých postav, proč se chovali naprosto nelogicky a jak se z asi tří schůzek vzešla láska jako trám. Obě hlavní postavy byly ploché, ale se Sárou bychom se snad měli všichni ztotožnit (což doufám nikdo nedělá) a Richarda milovat (to taky doufám, že ne). Příběh je naprosto předvídatelný a na to jak je krátký stejně příliš dlouhý.

Tohle měla být oddechovka, při které nebudu muset přemýšlet a užiju si ji. Nakonec mě to jenom naštvalo a vzalo několik hodin života, které bych chtěla zpátky.