sobota 25. května 2019

Recenze: Temné a osamělé prokletí od Bridgid Kemmererové

a 1/2 ☆

Autor: Brigid Kemmerer

Název: Temné a osamělé prokletí

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2019

Počet stran: 480











Zajímavá kniha se skvělou zápletkou, která ale tak úplně nedostála tomu, co by mohla nabídnout.



Harper si v dětství prošla dětskou obrnou a od té doby kulhá. Její život vůbec není jednoduchý a kulhavá noha je to nejmenší, co se jí děje. Její otec nadělal řadu dluhů a její bratr to musí za něj splácet, tím že dělá věci tak trochu mimo rámce zákonu. A to nemluvím o tom, že její matka umírá a nezbývá jí moc času.

V Uhlíkově to obyvatelé také nemají jednoduché. Čas od času na ně přijde příšera a pár jich zabije. To by naštvalo každýho. Krom toho úroda taky za moc nestojí, královská rodina někam zmizela a oni se musí starat sami o sebe.

Princ Rhen trpí kletbou, kterou na něj uvalila čarodějka, která se tak úplně neumí vyrovnat s odmítnutím (poté, co se s ní princ vyspal). Zlomit jí může jen láska. Princ Rhen a jeho jeden poslední věrný voják se toho snaží dosáhnout tím, že na počátku každého nového cyklu kletby, unesou dívku z naší verze "teď."

Nebyl by to příběh, kdyby toho Harper nebyla svědkem a nesnažila se jí zachránit. A tím samu sebe dostala do Uhlíkova.

Takže za prvé, co je na Temném a osamělém prokletí skvělé, je právě použití hrdinky, která si prošla obrnou. Je to něco, co jsem v knihách ještě neviděla a díky tomu jsem se i já dozvěděla něco nového, protože sama s touto nemocí nemám prakticky žádné zkušenosti. ALE na druhou stranu mi přišlo, že na to autorka chvílemi dost zapomíná. Harper jednu chvíli hrozně kulhá a v další si celkem bez problému běhá. Vlastně, Harper důsledky obrny trpěla jenom tehdy, kdy se jí to hodilo.

A celkově pojetí tohoto retellingu Krásky a zvířete se mi hrozně líbilo. Princ prochází cykly, na jejichž konci se vždy promění v příšeru. A poté vše začíná od začátku. To jsem ještě nikdy neviděla a za sebe můžu říct, že se to povedlo. I zápletky byly skvělé,

Hrozně se mi líbilo sledovat, jak se Rhen postupně mění. Z takového nabručeného, sebestředného a beznadějného člověka se postupně stával někdo, kdo stále byl trochu nabručený a sebestředný, ale přestal být tak prázdný. Začal se radovat z malých věcí a začal se starat o ostatní. A to bylo vážně krásný sledovat.

Na druhou stranu to ale bylo děsně dlouhé. Hrozně hrozně moc dlouhé. Já mám ráda dlouhé knihy, ale musí se tam něco dít. Tady to tak úplně nebylo a hodně scén se s jistými obměnami stále točily dokola a už mě to pak vůbec nebavilo.

Co mě taky zklamalo je to, že to bude opět série. Co jsem koukala, druhá kniha bude snad z pohledu jiných postav, ale stejně. Autoři by se měli naučit psát knihy, které nebudou mít pokračování. Tohle by bez problémů mohlo být ukončeno jedním dílem, ale ne. Pěkně to roztáhneme, co to jen jde.

Takže ve výsledku je to dobré, ale ne skvělé. Nápad a zápletky jsou originální, ale celá kniha je zbytečně dlouhá. Otázka obrny je skvělá, jsem ráda, že ji autorka použila, ale bohužel tak dělala jen ve chvílích, kdy se jí to hodilo. Bohužel, jako skoro všechno teď, to není standalone, ale roztáhne se to do série. Do dalšího dílu se ale určitě pustím a uvidíme. Třeba mě to mile překvapí a nebude to tak negativní, jak si zrovna teď maluju v hlavě.

1 komentář:

  1. Na knihu se chystám, slyšela jsem na ni dost pozitivních recenzí. Raději ale nemám extra velká očekávání. :D Snad se mi bude aspoň trochu líbit. Nemusí být úžasná, ale aspoň aby mě nemrzelo její přečtení.:))

    OdpovědětVymazat