Recenze: Nejtemnější úsvit od Aly Martinezové

☆☆☆☆

Autor: Aly Martinez

Název:Nejtemnější úsvit

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2019

Počet stran: 240












Romantika, která se zabývá i vážnějšími tématy.




Charlotte před deseti lety šla na dětské hřiště, a protože je doktorka, zachránila malé dítě. Mezitím ale někdo ukradl její novorozeně. Deset let se snaží vyrovnat se se svou ztrátou a zároveň odmítá přijmout to, že by její chlapeček mohl být mrtvý. Ví, že jednou se objeví v její nemocnici - má genetickou poruchu a bude potřebovat transplantaci srdce.

Porterova manželka je mrtvá a zbyl sám na dvě malé děti. To starší z nich, chlapec
, má problémy s plícemi a dechem. Nejlepší ve státě, a prakticky jediná osoba, která by mu mohla pomoct, je Charlotte. Ta však odmítá po zmizení svého dítěte léčit děti. Ne, že by nechtěla, ona nemůže. Ale Porter to odmítá vzdát.

Než řeknu cokoliv jiného, tak se musím přiznat, že mě hrozně irituje jméno Porter. Zvlášť když má příjmení Reese. Přijde mi, že je pojmenovaný opačně. Je to povrchní problém, ale nemůžu si pomoct.

Teď k těm méně povrchním záležitostem. Bylo to hrozně čtivý. Knížka je krátká, pro mě to byla taková jednohubka, kterou jsem si vážně užila. Sice se teda na začátku toho moc nedělo, ale beru to tak, že jsme potřebovali být uvedeni do děje. Protože přeci jen minulost byla pro celý příběh dost důležitá.

Hrozně se mi líbilo, jak bylo vyobrazené truchlení. Obou postav. Každá z nich k tomu měla jiný přístup a to na tom bylo to nejzajímavější. Ocenila jsem, že se nijak záhadně "nevyléčili" a ze dne na den nebyli šťastní. Procházeli si peklem a my to mohli vidět. Mohli jsme se tak lépe vžít to postav a lépe jim rozumět a následně i tomu, co dělali a proč to dělali.

Co mě trochu mrzí, je instalove. Bohužel je dost těžké se jí v romantických knihách vyhnout (a o to více oceňuji ty, kde není), takže je to něco s čím musím počítat. Ale co mi obzvlášť vadilo, bylo to, že se asi po týdnu oslovovali lásko. Za prvé, mě osobně to vadí i normálně a za druhé, po týdnu? To snad ne.

Na jednu stranu je to klasická předvídatelná romanťárna, ale na druhou stranu tam byla řada zápletek, které jsem nečekala a celou knihu dost okořenily.

A ten konec? Kde je druhý díl? Potřebuju ho a to včera!

Suma sumárum, Nejtemnější úsvit je sice uzounká kniha, která ale stojí za to. Je čtivá, zpracovává zajímavé téma a ukazuje, že není špatné truchlit a že každý si tím procesem bude procházet vlastním tempem. Jasně, je tam instalove, je to místy klišé, ale když to čtete, tak to skoro ani nevnímáte. Jenom otáčíte stránky - jednu za druhou. A jakmile to dočtete, budete chtít druhý díl.

(Mimochodem je to duologie, takže druhým dílem to končí.)