Recenze: Čas vlků od Elisabet Nemertové

☆☆☆☆

Autor: Elisabet Nemertová

Název: Čas vlků

Nakladatelství: Cosmopolis

Rok vydání: 2018

Počet stran: 360











Historická kniha, která nás zavede do válečného severu.


Knížek takovéhleho typu zase tolik nečtu, ale čas od času mě na ně chytne chuť. A v poslední době jsem měla nutkání si něco z válečného období přečíst. Proto přišla tahle kniha od Cosmopolisu  přesně ve správnou dobu.

Čas vlků začíná, když se svět ocitá na prahu druhé světové války. Nikdo netuší, co se bude dít. Někteří žijí tak, jako doposud a jiní se snaží vylepšit nejenom ten svůj, ale i cizí. Další bojují sami se sebou a představami o společnosti. A jiní bojují proti vzrůstající ideologii a jejím nástrahám.

Osudy několika hlavních hrdinů se proplétají a zamotávají do spletitých zápletek a díky nim můžeme nahlédnout do válečného Švédska.

Přestože v knize byla řada postav a dějových linií, tak jsem se v nich překvapivě neztrácela. To je něco, co se mi stává dost často, takže bylo příjemně, že jsem nemusela listovat zpátky a hledat kdo byl kdo a co udělal.

Ocenila jsem, že jsme se mohli podívat do Švédska a jak to tam fungovalo. Pro mě to byla první válečná kniha, která byla zasazena na sever, takže o to víc jsem si užívala, že to zase není některá z mocností.

Autorka dokázala ilustrovat i sociální situace a postavení žen ve švédské společnosti. O některých věcech jsem neměla ani ponětí, tak bylo zajímavé si o tom přečíst v zábavnější formě, než v historických knihách.

Na to jak je knížka celkem krátká, na to kolik postav se tam objevuje a kolik let zobrazuje se autorce i tak povedlo skvěle popsat charaktery postav a jejich změnu. Hlavně můj oblíbenec Carl-Magnus prošel naprostou změnou charakteru a bylo naprosto úžasné sledovat, jak se postupně mění. CM totiž začíná tak, že věří v Hitlera a jeho hodnoty.

I přes to všechno bylo v knize pár hluchých míst, které mě nebavily a byly zdlouhavé. Ale jakmile jsem je přešla a děj se zase odehrával z pohledu postav, co mě zajímaly, to zase bylo dobré.

Trochu mě zamrzely romantické linky, byly tam, ale čekala jsem něco jiného. Asi jsem čekala trochu víc. Autorka se (celkem pochopitelně) více zabývá jinými zápletkami, ale podle anotace jsem prostě čekala víc propracovanou romantickou linku.

A co jsem nepochopila, byly části s vlčicí. Co dodala příběhu? Jaký tam měla smysl? A co ten havran? Přišlo mi to naprosto zbytečné, a že jediný smysl vlčice v celém příběhu byl ten, aby se pak mohla dát i do názvu.

Takže Čas vlků pro mě bylo celkem milé překvapení. Většina knihy se dobře a rychle četla, ukázala zajímavé osudy různých lidí a celkově přiblížila válečné Švédsko.

Díky Cosmopolisu za zaslání Času vlků.