☆☆☆a1/2☆

Název: Pasažérka (Passenger)
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2016
Počet stran: 408
Nádherná obálka a poutavá anotace. Bohužel příběh tomu tolik neodpovídá. Nebylo to vůbec zlé, ale jak se říká "neurazí, nenadchne."
Pasažérka má jednu z těch nejnádhernějších obálek, kterou jsem kdy viděla. O knize samotné jsem toho věděla pramálo, jen že se asi bude cestovat v čase a bez čtení anotace jsem si jí koupila.
Druhá polovina je pak až příliš rychlá, příliš akční, příliš uspěchaná. Jako by se autorka snažila dohnat to, jak první polovinu proplkala.
V první části se naše hlavní hrdinka Etta dostává do minulosti pomocí časové skuliny, která se nacházela poblíž koncertního sálu, kde zrovna vystupovala. Neptejte se mě na podrobnosti ohledně cestování v čase, protože i přes všechny autorčiny popisky jsem to pořádně nepochopila. A taky si jsem vědoma, že se to pravděpodobně nejmenuje časová skulina, ale #nobodycares aneb četla jsem to v angličtině.
Zde se setkává se Nicholasem, který slouží zákeřnému starému muži (neptejte se mě na jeho jméno, protože jsem ho zapomněla a jsem natolik zklamaná knihou, abych po ní sáhla a začala v ní listovat a hledat, jak se stařík jmenuje). Ten kontroluje většinu časových skulin a chce do svého vlastnictví dostat i určitý artefakt, který by mu pomohl nové skuliny i vytvářet a tím mít možnost změnit vše.
Zákeřný zlý stařík unesl Ettinu matku a Etta musí tento artefakt najít, jinak stařík matku zabije. Na cestě ji doprovází právě Nicholas, černoch, kterým všichni opovrhují, protože v té době to bylo normální. Proto je překvapen (a okouzlen) Ettou, která se k němu chová naprosto normálně, protože tak se to v současnosti dělá.
Etta a Nicholas se vydávají hledat tento předmět a co se nestane? Vykvete láska. Což vše komplikuje.
V druhé polovině už se dostáváme k pořádnému cestování v čase - osobně ho tam na mě bylo až trochu moc, nešlo si pořádně užít jednotlivé časové úseky, protože než si na to člověk zvykl, už byl jinde.
Ani jedna z postav mi nijak neutkvěla v paměti a Nicholasovo jméno jsem zapomněla pět minut po dočtení knihy. A Ettino si pamatuji jen proto, že je jedinečné.
Pasažérka měla obrovský potenciál, jen mi přijde, že ho autorka příliš nevyužila. Střídá nudu s přílišnou akčností a to nedělá dobrotu. Pokud máte rádi delší popisy (a pokud máte rádi klasickou muziku a housle), věřím, že se najdete i v těch pro mě nudnějších pasážích. Já osobně jsem si Pasažérku začala více užívat až v posledních padesáti stránkách, kde už se přestalo skákat z času do času a děj se přestal točit v kruzích.
Myslím si, že druhý díl který vychází na začátku ledna už bude výborný od začátku do konce. Už jsme dostaly z cesty popisy toho, jak vše funguje, dostaly jsme z cesty popis celkové zápletky a teď už zbývá jen ten příběh. Pasažérku bych nazvala jako jedním velmi dlouhým úvodem do něčeho, co může být naprostou bombou.
Já už mám Pasažérku za sebou taky i sepsanou recenzi a mám na to stejný názor :/ prostě jsem myslela že to bude dějově lepší, jinak samozřejmě nejhezčí obálka co vlastní, ale v angličtině je hezčí - prostě kvůli tomu písmu a u nás mi nevyhovuje ten přebal, který pořád klouže :( to už bych radši ty do ruky příjemné paperbacky.
OdpovědětVymazatP.S. Já jsem taky skoro všechno při čtení zapomněla a to jsem četla v češtině :D