pátek 8. července 2016

Recenze: Báby Motyka od Marka Hautaly




Autor: Marko Hautala

Název: Báby Motyka

Nakladatelství: Knižní Klub

Rok vydání: 2016

Počet stran: 320


Temný finský příběh, přirovnávaný ke Stevenu Kingovi.











Před čtením Báby Motyky jsem byla dost skeptická. Jsem milovník romantických a young adult knih, takže tato finská kniha je naprosto mimo mojí čtecí komfortní zónu. Důvodů proč jsem si tedy přečetla něco, po čem bych normálně nesáhla, je mnoho. Jedním z důvodů je to, že jsem chtěla zkusit něco nového a dalším je, že jsem ji využila ve škole.

Bába Motyka je vyprávěna z několika úhlů pohledů v několika časových liniích, což zpočátku bylo mírně matoucí, protože nejsou nijak výrazně odděleny. Ale když pak čtenář už ví, co čekat, tak vůbec není s pochopením a sledováním příběhu problém.

Z anotace jsem mylně pochopila, že v příběhu budou nějaké mytologické prvky, nebo že se tam zobrazí nějaké místní legendy a mýty. Je možné, že na něm bude něco pravdy, ale upřímně o tom pochybuji.

Celý příběh je opřen o pověst o bábě motyce, která má černý jazyk a malé děti utluče motykou, pokud jsou neposlušné. Jak příběh postupuje tak se dozvídáme, že to vlastně není žádná fikce.
Osobně jsem moc nepochopila konec – předpokládám, že je to tím, že mi někde v průběhu děje unikla podstatná informace a jak jsem se na internetu pídila po odpovědi, tak mi z toho vyšlo, že čtenáři této knihy se dělí na ty, co to pochopili (ti dávají vysoké hodnocení) a ti, co to nepochopili (ti dávají hodnocení nižší). Ale nikdo ten konec stejně nevysvětlil.

Hodně jsem přemýšlela nad hodnocením. Kniha pro mě měla hodně plusů, ale i hodně mínusů. To, že je přirovnávána ke Stevenu Kingovi, ji ale podle mě moc nepomáhá. Plusy jsou ty, že první tři čtvrtiny jsou napínavé, víceméně dobře napsané, udrží čtenáře v napětí, vše dává smysl a vzbuzuje pocit, že se vše rozuzluje a ke konci dojde k nějaké gradaci, vysvětlení co a jak a případně i uzavření děje. Minusy jsou již zmiňované mírně chaotické úhly pohledu, ale především poslední čtvrtina, která absolutně neseděla ke zbytku knihu – zmateně napsané, extrémně pomíchané a chaotické. Já osobně bych potřebovala, aby mi někdo vysvětlil, o co vlastně v celém příběhu šlo.

Ale jak říkám, jsou tu i ti, co to pochopili a knihu milovali a právě poslední čtvrtina jim připadala jako nejlepší část knihy a našli zde i celou pointu knihy.

Takže za první tři čtvrtiny to pro mě jsou čtyři hvězdy. A tu poslední nechám na Vás. 

Žádné komentáře:

Okomentovat